Recenze: Otona Joshi no Anime Time

29. ledna 2015 v 21:57 | Sara Whitney |  Anime
Název: Otona Joshi no Anime Time
Počet epizod: 4 (25 minut epizoda)
Rok vydání: 2011 - 2013
Studio: Bones
Režisér: Hiroshi Kawamata, Touru Takahashi
Žánr: drama, josei, ze života
Anotace:
Otona Joshi no Anime Time je soubor čtyř adaptací podle oceněných povídek pro ženy.
Kawamo u Suberu Kaze vypráví o třiatřicetileté Noriko, která žila pět let v Americe, a nyní se i se svým čtyřletým synem vrací do svého rodiště - Kanazawy. I přes to cítí podivný smutek. Navíc je tu i jeden muž, který s Noriko sdílí jedno velké tajemství...
Yuuge je příběhem téměř třicetileté Mimi, jež opustila svého manžela a nyní žije s mladým popelářem.
Jinsei Best 10 sleduje Hatoko, jejíž čtyřicáté narozeniny jsou již za rohem a která má pocit, že v životě nic nedokázala. Momentálně je bez přítele, a tak se upíná na shledání se spolužákem, od nějž dostala na střední škole svůj první polibek. Ne všechno jde ale podle plánu...
Dokoka Dewanai Koto, poslední příběh, se zaměřuje na mnohdy komplikovaný vztah matky s dětmi, především pak s dcerou. Jak byste se vypořádali s tím, že vám vaše dítě řekne, že nikdy nechce skončit jako vy?


Vlastní názor:
Jak už sám název napovídá, po dlouhé době se nám opět dostalo anime, které je primárně určené pro starší dívky a ženy. A sama za sebe mohu říct, že to byla skutečně trefa do černého. Ač ještě nejsem ve věku protagonistek jednotlivých příběhů a poměrně dlouho ještě nebudu, jsem z Otona Joshi no Anime Time nadšená.
Po dlouhé době je to totiž dílo, u nějž nenacházím spoustu nedostatků, nýbrž jen velmi dobře odvedenou práci zahnující citlivě odvyprávěné příběhy čtyř žen středního věku, s nimiž budete i přes jejich nedokonalosti nakonec soucítit, zajímavou vizuální stránku, která se liší s každým příběhem, i vhodně zvolenou hudbu, která podtrhuje, ale neruší. Je to dílo rozumějící ženám a jejich povaze, dílo, jež ženy nevidí jen jako doplněk muže, ale ani jako dokonalou modlu bez chyb.
První příběh, vydaný o dva roky dříve než zbylé tři epizody, zpracovává téma blízké všem, kteří již v životě učinili nějaké těžké rozhodnutí, a pak přemítali, zda učinili správně. V příběhu je přesně zachycen ten neurčitý pocit, balancující na pomezí smutku, lítosti a úzkosti, doprovázející myšlenky na to, že jsme učinili špatné rozhodnutí. A že takové rozhodnutí se nedá vrátit zpátky.
Hlavní hrdinka Noriko se před lety také rozhodovala a nyní vidí, že její rozhodnutí patřilo k těm, k nimž se vracíme s obligátním co kdyby v naší mysli. Zbytečně se ale nelituje a přestože její život ani v nejmenším nepřipomíná pohádku se šťastným koncem v podobě vysněného prince, umí se radovat z maličkostí. Na této epizodě zaujmou i přesně zanimované záběry na skutečné Japonsko a dojemný hudební doprovod.
Druhá epizoda se zdánlivě nese v odlehčeněnjším tónu, její hlavní protagonistka Mimi blázní jako středoškolačka a snaží se získat pozornost svého vyvoleného, jak ale příběh postupuje, pomocí retrospektivy se dozvídáme, že její život rozhodně nebyl procházka růžovou zahradou. Tvůrci nás až do poslední chvíle nechávají v napětí, zda se Mimi na druhý pokus dočká štěstí a mezitím pokládají otázky týkyjící se lásky, vztahů, co to znamená milovat a kam až je člověk ochotný pro milovanou osobu zajít.
Epizoda se odehrává v komorním prostředí Miminy kuchyně a kromě lásky je jejím dalším tématem i vaření, jelikož hlavní hrdinka se stala vášnivou kuchařkou a klidně prostojí u plotny několik hodin, jen aby svému milému připravila chutné jídlo. Animované záběry kuchyně a vařeného jídla jsou prokládány záběry hranými, což pro diváka podívanou učiní ještě zajímavější.
Až třetí epizoda se skutečně dá nazvat odlehčenou. Její hlavní hrdinka Hatoko své přešlapy a nejrůznější přehmaty bere s humorem i nadhledem, dlouho se nelituje, a tak je s ní snadné s ní soucítit i se s ní ztotožnit. Vždyť komu se nikdy nestalo nic zahanbujícího?


Je také osvěžující vidět postavu, jež řeší skutečné problémy - nemůže vystát své o deset až patnáct let mladší kolegy v práci, přemítá, proč ve svých čtyřiceti letech stále není vdaná ani zasnoubená a zároveň je tomu při pohledu na své bývalé spolužačky, které jsou vlivem manželství a těhotenství o několik kilo těžší, ráda. Humornému tónu je přizpůsobena i kresba, nesoucí se ve výrazných, krapet rozmlžených tónech.
Hatočin příběh je korunován překvapivým a netradičním rozuzlením, které s přehledem vykouzlí úsměv na tváří i těm největším cynikům. Zajímavé je i to, že Hatoko ani svůj nejčerstvější přešlap nebere jako tragédii, ale jako impuls ke změně a námět na historku, kterou bude vyprávět ve společnosti ještě několik let, což se v japonském animovaném médiu málokdy vidí.
Čtvrtý epizoda pak vypráví příběh čtyřicátnice Maho, jež má pocit, že ji samotnou v životě už nic nečeká, a žije jen proto, aby vytvářela zázemí manželovi, jehož vyhodili z práce, a dvěma již téměř dospělým dětem, které ale věčně nejsou doma. Když se tedy dozví, že dcera o její pomoc nestojí a syn ji bere jen jako stroj na peníze, zhroutí se jí svět.
Anime rozumí tomu, co hlavní hrdinka prožívá, a velmi věrohodně ztvárňuje její problémy i pocity. Rozčarování, zklamání, nejistotu, zdánlivou bezmocnost. Její děti jsou již téměř dospělé, najednou se není o koho starat a ona marně tápe, jak a čím zaplnit tu obrovskou díru ve svém životě. Záliby nemá, ty během let konstantního zápřahu v domácnosti ustoupily do pozadí, už zbývají jen nekonečné rozhovory s její senilní matkou, která po ní žádá, aby ji chodila navštěvovat každý den, přestože od ní vlastně nic nepotřebuje a nemá jí co říct.
S pocitem prázdnoty, který se většinou objevuje, když jedna životní etapa končí a druhá ještě nezačala, se setká dříve či později každý, proto je snadné se s Maho ztotožnit, a to ať je vám dvacet, čtyřicet či šedesát. Ona se ale nevzdá, ačkoliv se to jeví jako to nejjednodušší řešení, a my tak v druhé polovině epizody sledujeme první záchvěvy změny. Hlavní protagonistka si teprve postupně uvědomuje, že jestli nechce, aby ji ostaní viděli pouze jako matku, služku či pomocnici, nesmí se tak vidět sama.
Závěr pak vyznívá lehce optimisticky, změna sice není dokonána a stále zbývá dlouhý kus cesty, než se tak stane, ale hrdinka jí jde sama naproti, místo aby se od ní odvracela. Začíná se vidět jako svébytná bytost a ne jen jako kolečko v soukolí, plnící přání toho, kdo jej ovládá.
Otona Joshi Anime v době svého vydání prošlo téměř bez povšimnutí, což je škoda, jelikož má rozhodně co nabídnout, a to nejen publiku, na něž primárně cílí. Všechny čtyři epizody jsou odvyprávěny s citem a porozuměním pro jejich hlavní hrdinky - skutečné ženy z masa a kostí, což je v dnešní době opravdovou vzácností.
Hodnocení na MyAnimeList: 7.52
Vlastní hodnocení: 85%

Zdroje obrázků: zde a zde
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 2. února 2015 v 20:41 | Reagovat

Na tento soubor anime jsem se podívala hned, jak jsem přečetla tvou recenzi. Je to z toho důvodu abych se sobě i tobě nemusela vymlouvat, že se na to mrknu "později", což vlastně není pořádně kdy.
Líbilo se mi, jak tvůrci na ty ženy vlastně pohlíželi, brali je takové jaké byly. Ženský svět je o něco jinačí než ten mužský a tady to bylo docela dost dobře znát. Na druhou stranu to nebylo zahnáno do něčeho čím ženy nejsou, nepřehánělo se. Možná některé příběhy končily lehce optimisticky, ale i to je někdy potřeba. Jsem ráda, že jsem se mohla podívat na nějakou oddechovku. Děkuju.

2 Sara Whitney Sara Whitney | Web | 3. února 2015 v 14:44 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že se líbilo^^ a že jsem mohla tohle kvalitní a zároveň méně známé dílko doporučit dál.^^

3 Pal Pal | Web | 8. února 2015 v 20:12 | Reagovat

Zdravím! Dnes jsem se vrátila z hor a zjistila, že jsem byla nominována ve one-word tagu. A vzhledem k tomu, že tebe zatím úspěšně míjel, jsem se rozhodla ti trošku znepříjemnit život :D (K přečtení recenze se snad dostanu co nejdřív :>)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama