Recenze: Mistborn: Finální říše

21. března 2014 v 21:28 | Sara Whitney |  Knihy
Název: Mistborn: Finální říše (Mistborn: The Final Empire)
Autor: Brandon Sanderson
Série: Mistborn (#1)
Nakladatelství: Talpress
Rok vydání: 2008
Počet stran: 592
Žánr: fantasy
Oficiální anotace:
Už přes tisíc let padá z oblohy popel a nekvetou květiny. Už přes tisíc let žijí skaati v nelidských podmínkách a v trvalém strachu pod krutou absolutní vládou nesmrtelného Pána Vládce. Nadějí na únik z tohoto pekla se stává až Kelsier, který v sobě objeví schopnost allomancie, příslušející pouze Mistbornům, schopnost "spalovat" kovy a získávat tím krátkodobě mimořádné schopnosti - sílu, předvídavost, možnost ovlivňovat druhé. Obklopen elitou podsvětí chystá útok proti Pánu Vládci. Ten by však nebyl uskutečnitelný, kdyby se Kelsier náhodou nesetkal s dívkou jménem Vin, sirotkem z ulice, zvyklým nečekat od lidí nic než zradu. Odhalí u ní také mimořádné schopnosti Mistbornů a naučí ji využívat je. Prostřednictvím Vin infiltruje okolí Pána Vládce. Kelsierův plán se ovšem začíná vyvíjet nečekaným směrem a míří k tragickému vyústění...

Vlastní názor:
Už dlouho jsem nečetla knihu, která by mě pohltila natolik, že bych byla sto zhltnout ji i přes její délku za jediný den. Už dlouho jsem nenarazila na knihu s tak propracovaným světem, dějinami, magií, postavami, příběhem. Až zase nyní. Finální říše má všechno, co by dle mého názoru kvalitní čtení mělo mít, a ještě mnohem více. Pohltí vás a nepustí, dokonce ani potom, co ji dočtete. Hned se budete pídit po druhém dílu, to vám mohu slíbit.
Hned na začátku musím bohužel zmínit jedinou věc, která se mi na knize nelíbila, a tou je její obálka. Chápu, že si nakladatelství nemohlo dovolit koupit práva na překrásnou obálku původní, ale nechápu, proč je ta naše tak ošklivá a tmavá a Vininy vlasy na ní vypadají jako guma táhnoucí se do nekonečna. Na obálce je celý svět říše Pána Vládce vystižen a zároveň není, všechno na ní vypadá tak trochu podivně. Je to škoda, protože čtenář si mnohdy knihy všimne právě díky podařené obálce a pak až se dívá na jméno autora či anotaci.
Co se ale grafiky týče, přece jen se našlo něco, co jsem ocenila a co se mi líbilo. Jmenovitě zahrnutí mapy do knihy, díky níž jsem se především zpočátku v autorově světě mnohem lépe orientovala, a také zajímavé zpracování začátků kapitol a jednotlivých oddílů knihy.
Brandon Sanderson je americký autor pocházející z Nebrasky. Studoval na Brigham Young University, původně biochemii, nakonec ale vystudoval tvůrční psaní. Hlásí se k Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů, je ženatý. Jeho románovou prvotinou je kniha Elantris, kromě ní mu v Čechách vyšla právě i trilogie o Mistbornech a její volné pokračování Poselství práva.
Touto knihou jsem byla uchvácena téměř od samého začátku až do konce a nemohla jsem se od jejího čtení odtrhnout. Zase jsem jednou téměř ani nejedla a nespala, jen abych se dozvěděla, jak to dopadne. Prvních pár stránek jsem sice byla trochu zmatená, autor na mě totiž vychrlil poměrně mnoho faktů o svém světě, to se mi ale s fantasy knihami stává poměrně běžně. Chvíli mi trvá, než si na nový svět s novými pravidly zvyknu.


Tentokrát to ale opravdu stálo za to. Autor má všechno promyšlené do nejmenšího detailu a především, všechno je propojené se vším a nic není v knize navíc. Když se autor o něčem i jen letmo zmíní, určitě to bude ještě v příběhu hrát roli. I ten nejmenší detail je podstatný, proto vám doporučuji číst velmi pozorně, ať vám neutečou souvislosti.
Svět Finální říše je fascinující. Okouzlující. Krutý. Přitažlivý. Děsivý. Magický. Nemohla jsem nad ním přestat žasnout. Člověk by se do něj chtěl podívat, ale na druhou stranu je rád, že písmena tvoří mezi tady a tam neprostupitelnou bariéru. Magie zde byla pojata zase úplně jinak, než jsme byly doposud zvyklí. Žádné mávání kouzelnou hůlkou či holí, žádné kouzelné formule, lektvary nebo zaříkávání, ale allomancie, schopnost spalovat kovy a získávat tím krátkodobě mimořádné schopnosti. Přestože je to ale magie, platí pro ni logika. Když ji neznáte, mohlo by to s vámi dopadnout velmi ošklivě. Z toho jsem byla nadšená, protože už mě začínal iritovat přístup postav některých autorů, alias jsem magická bytost a proto pro mě neplatí fyzikální zákony a mohu si dělat, co mě napadne, a nikdy se mi nic nestane.
To ale není všechno, v Sandersonově světě se setkáte se spoustou dalších originálních schopností jako je feruchemie, schopnost ukládat do kovů rychlost, znalosti, váhu či zrak, nebo hemalurgie, kterou používají obávaní inkvizitoři s bodci místo očí, originálních postav jako jsou již zmiňovaní inkvizitoři, udržovatelé pořádku obligátoři, alomanti používající allomacii či Mistborni, kteří dokážou spalovat všechny kovy, ne jen jeden jako alomanti.
Ale nemusíte se bát, že by autor vystřílel veškerou munici na první díl a dál už mu nezbylo nic zajímavého, čím by mohl čtenáře přikovat k druhému. Naopak. Bude to jen lepší a lepší, velkolepější a velkolepější a hrdinové se dostanou do ještě větších potíží, než v jakých se ocitají v první knize, a budou muset řešit další a další záhady a problémy.
Při čtení může navíc čtenář pátrat s Kelsierem a jeho přáteli, na začátku každé kapitoly je totiž útržek jakéhosi textu z deníku, v kterém neznámá osoba píše o tom, co předcházelo říši Pána Vládce a jeho převzetí moci. Střípky se sice stejně, ať se budete snažit, jak budete chtít, spojí až těsně před koncem, kniha je díky nim ale ještě napínavější.
Užívala jsem si efektní souboje i intrikaření mezi jednotlivými šlechtickými domy a postavami, Sanderson do knihy zakomponoval snad všechno, ale tak dovedně, že nic nepůsobí divně či mimo mísu. Komediální scény střídají ty akční, jednou se ocitáme na bále, pak se zase s Vin v ještě v plesových šatech plížíme nocí.


Na knize se mi moc líbilo také to, že autor se v ní vůbec nerozpakuje porušovat zavedené pořádky a kánony a díky tomu nikdy nelze odhadnout, co se bude dít dál. Vždyť jeho kniha začíná tak, že kladný hrdina je poražen a záporná postava se ujímá vlády nad celou říší. Ani žádný z hlavních hrdinů není kompletně kladnou postavou, každý z nich si nese nějaký stín z minulosti, a právě to je jeden z důvodů, proč jsem si je všechny tak moc oblíbila.
Vin je zase po dlouhé době dívčí hrdinkou, kterou mám ráda. Užívala jsem si příběh viděný jejíma očima, soucítila jsem s ní, smála jsem se s ní. Nedá se říct, že bych s ní souhlasila vždy a ve všem, na mnoha věcech bychom se ale dozajista shodly, kdybychom se potkaly.
Kelsier byl hodně zvláštní postavou, postavou, pro jejíž někdy až přehnanou tajemnost, nepřístupnost a jistou teatrálnost bych ji u kohokoliv jiného asi neměla úplně v oblibě, autor ho ale napsal a vyvážil jeho vlastnosti tak, že jsem s ním neměla nejmenší problém.
Všeobecně jsem v knize kromě pár vyloženě záporných postav nenašla žádnou, která by mi brnkala na nervy a kterou bych při nejbližší příležitosti měla chuť prohodit oknem případně stránkami knihy. Nedokázala jsem nenávidět ani Pána Vládce, protože ho Sanderson tak obdivuhodně dobře vykreslil.
Další z mnoha věcí, jež mě na knize zaujala je i nenucenost, s jakou autor vykresluje romantické vztahy, nedělá z toho nějaké drama typu, miluje mě či nemiluje, ale bere je jako nezbytnou součást života, kterou ale kvůli tomu nemusí vyplňovat většinu své knihy.
Autorův styl mi sedl hned od začátku, kniha se čte téměř sama, nikde totiž nic nepřebývá, v knize je tak akorát popisů, dialogů i akce. Autor píše v Er-formě a minulém čase, i tak mi ale přišlo, jako bych jednotlivým postavám (snad až na Kelsiera, tajemného jako hrad v Karpatech) viděla přímo do hlavy.
Kniha mě opravdu nadchla a nyní už mám přečtenou celou trilogii a doufám, že se mi podaří sehnat ještě její volné pokračování. Je velká škoda, že takový klenot mnoho lidí nezná a doufám, že se to co nejdříve změní. Nevím, která jiná kniha (potažmo trilogie) by to měla zasloužit více než právě Mistborn.
Hodnocení: 95%

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Akiyama Kara Akiyama Kara | Web | 22. března 2014 v 10:40 | Reagovat

Páni, už jen ta anotace zní skvěle a recenze mě přímo navnadila, takže se po ní určitě podívám. :)

2 Hikari ひかり (SB) Hikari ひかり (SB) | Web | 25. března 2014 v 19:01 | Reagovat

Páni, myslím že to je hodně bombastický příběh a hrozně mě zaujal o.o Saro, ty čteš úžasné knížky!

3 Mrs. Writer Mrs. Writer | E-mail | Web | 26. března 2014 v 20:39 | Reagovat

Knihu neznám, ale jako vždy úžasně psaná recenze a takhle to vypadá vážně dobře! Asi se po ní podívám :3

4 Maemi Maemi | Web | 30. března 2014 v 11:57 | Reagovat

Yosh! Chtěla bych říct, že si to určitě přečtu, ale~ mám dojem, že mě odradil už jen ten žánr.. >.< Z nějakého důvodu mě nebaví fantasy, takže nevím nevím.. Každopádně ale pěkná recenze. :3

5 Skarbax Skarbax | E-mail | 16. listopadu 2014 v 0:06 | Reagovat

Fantasy románů a ság, už jsem přečetl stovky a musím souhlasit. Sanderson nyní patří mezi špičku ve fantasy žánru  a jeho Mistborn není výjimkou. Ani bych neřekl, že toho na začátek moc vychrlí. Oproti takové Malazské knize padlých, je to krásně popsané, orientovatelné a v mnohem menším množství.
Čili, pokud se někdo ztrácel lehce na začátku už zde, MKP od Eriksona rozhodně nedoporučuji :D

6 Plamienka Plamienka | 6. května 2015 v 22:18 | Reagovat

Mne osobne sa páči tvorba už spomínaného Brandona Sandersona. Sériu Mistoborn (3+1) som mala prečítanú do mesiaca. Odporúčam knihu Elantris a potom vyše 900 stranovú knihu Cesta kráľov ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama