Recenze: Danganronpa: The Animation

6. října 2013 v 11:01 | Sara Whitney |  Anime
Název: Danganronpa: Kibou no Gakuen to Zetsubou no Koukousei - The Animation
Počet epizod: 13 (24 minut epizoda)
Studio: Lerche (součást studia Hibari)
Režie: Seiji Kishi
Rok vydání: 2013
Žánr: detektivní, horor, mysteriózní, psychologický
Anotace:
Makoto Naegi nemůže věřit svým očím a svému štěstí, když jednoho dne dostane dopis s tím, že se dostal na elitní akademii pro nadprůměrné žáky se zvláštním nadáním. Zpočátku se opravdu jeví všechno jako splněný sen, jenže jen co Naegi vkročí do areálu školy, sen se rozsype jako domeček z karet. Zvenku akademie pro nadprůměrně nadané žáky Hope's Peak možná vypadá jako každá jiná škola, uvnitř ale patnáct studentů včetně Naegiho zjišťuje, že se ocitli v pasti, z níž není úniku.
Na zahajovacím ceremoniálu se od ředitele školy, kterým je podivný černobílý medvídek Monokuma se zlomyslným smyslem pro humor, jevící se na první pohled jako neškodný, dozví, že jediná cesta, jak odmaturovat a opustit tuhle školu je zabít jiného studenta. Není to ale tak jednoduché, ostatní vás nesmí odhalit. Pokud se tak stane, další mrtvola bude z vás a ostatní budou pokračovat. Pokud ne, jste volní, odmaturovali jste a mrtvoly budou ze všech ostatních...
Tohle prohlášení samozřejmě všechny šokuje a slíbí si, že se navzájem nebudou zabíjet. Mohou si ale věřit, že to nikdo z nich neporuší? A je všechno opravdu takové, jak se na první pohled zdá?


Vlastní názor:
Pořád ještě nevím, co přesně si mám o tomhle anime myslet. Nebylo to špatné, ale nebylo to ani dobré. V anime bylo možné najít pár zajímavých nápadů a nápaditých scén jako byly třídní soudy, ale zároveň mi na něm několik věcí velmi vadilo a nemohla jsem je překousnout. K těm nejmenším rušičům požitku z Danganronpy bych zařadila ostře růžovou krev, na kterou jsem si postupně i zvykla, k těm největším zase nijaké charaktery postav a zařazení nepotřebných rádoby vtipných scén, které ale zábavné nebyly, ani co by se za nehet vešlo.
Máme tady obyčejný koncept, již tolikrát použitý v jiných anime (případně hrách - anime má svou předlohu ve visual hře). Zavřeme někde skupinu lidí, většinou to bývá skupina teenagerů, a řekneme jim, že jen jeden může být vítězem a vítězství se dá dosáhnout pouze tím, že odstraníte své soupeře. Dále všechno pokračuje podle jednotného scénáře, který používají snad všechna anime tohoto žánru, nejdřív to vypadá, že se dít nic nebude, ale samozřejmě že tento klid dlouho nevydrží a vždycky se všude najde alespoň jeden člověk, který bude i touto cestou chtít vítězství dosáhnout. Je to jednodušše lidská přirozenost.
Nejinak je tomu i tady, ale vyřešení prvního případu mě opravdu překvapilo, nečekala bych ho. Bylo to nápadité, chytré, originální a překvapivé. A právě tehdy jsem se rozhodla, že tomuto anime dám šanci a dokoukám ho i přes ty očividné chyby, jež se objevily již v jeho prvních minutách, protože anime prostě něco do sebe má, jen není dotažené, což je škoda. Objevují se tam zajímavé a poměrně neočekávané zvraty a konec je stejně nápaditě vyřešený, jako všechny vraždy.
Mezi další nápadité věci patřily třídní soudy, které jsem si z celého anime užívala nejvíce. Soudy byly napínavé, rychle odsýpaly a jedna slovní přestřelka střídala druhou. Jen škoda, že jim nepředcházelo delší vyšetřování, postavy na něj dostaly sice poměrně dost času, ale divákovi z něj bylo ukázáno jen pár hlavních momentů, což nebylo dostačující. Já jako divák jsem díky tomu nemohla dedukovat s postavami a občas jsem se díky tomu ztrácela v tom, co víme, co je potvrzené a co není a na co vlastně některé nalezené důkazy ukazují. Věřím, že jsem nebyla jediná.
Na vině je v tomto případě naprosto jistě nedostatečná délka anime - pouhých třináct dílů. Vůbec nevím, co je to v dnešní době s anime průmyslem, nikdo už nemá zájem riskovat, vynaložit více peněz a udělat delší sérii, většina anime prostě skončí s dvanácti případně třinácti díly, ačkoliv je to pro plné rozvinutí příběhu a charakterů nedostačující. Jediná anime, která delší sérii dostanou jsou ta, s kterými producenti hrají na jistotu, manga byla velmi úspěšná, případně hra byla extrémně úspěšná, anime dostane přes dvacet dílů. Jestliže ne, delší série nebude.


Co se mi také na Danganronpě nelíbilo, bylo zařazení rádoby vtipných scén, které jsem já osobně vnímala jako velmi rušivé a absolutně nezábavné. Pokaždé, když se Monokuma (nebo někdo jiný) pokusil o nějaký vtip, měla jsem chuť ho vykopnout z obrazovky a nechat ho mimo, dokud nepřijde k rozumu a nezačne být děsivější.
Anime si totiž docela budovalo napětí, už už jsem se začala více naklánět k obrazovce a přemítat, co se bude dít dál, kdo je další obětí a kdo je vrahem a najednou do toho prostě musel někdo vskočit a pronést nějakou dle názoru autorů úžasně vtipnou poznámku. Napětí bylo rázem pryč. Je možné, že tyto "vtipné repliky" byly i součástí hry, preferovala bych ale, kdyby je autoři i v tomto případě prostě vyškrtli.
S příliš malým počtem epizod souvisí i nulový vývoj postav a jejich nulový charakter. Postavy jsou v Danganronpě definovány jen svou "superschopností". Někdo je úžasný v baseballu, další je módní hvězdou a jiný zase výborný v hraní her. Ale žádný pořádný charakter. Autoři se o nějaký vývoj postav v průběhu anime sice snaží, jejich snahy ale povětšinu času vycházejí naprázdno. Tak má postava nějaké tajemství. A co? Děj to sice rozběhne, když tempo vyprávění začne zpomalovat, postavu ale kvůli tomu více nenávidět nebo milovat nezačnete.
Hlavní hrdina Makoto Naegi, tak trochu neschopa, který se do akademie dostal úplnou náhodou, jak už to tak bývá, nás provádí vším, co se děje. V závěru, jak už je taktéž obvyklé, se ukáže, že tak moc neschopný není, ale nepředbíhejme. Nebyl mou oblíbenou postavou, ale musím říct, že přestože přesně k tomuto typu hlavních hrdinů mám averzi, Naegi mi nijak moc nevadil a ocenila jsem jeho celkem střízlivý a nezaujatý pohled na celou situaci.
Ke zbytku studentů, jak už jsem napsala, jsem si žádný vztah nevytvořila, byly to pro mě pouze figurky na šaachovnici. Je to škoda, kdyby byly lépe propracované, mohla jsem se s nimi více ztotožnit a vybrat si své oblíbence, kterým bych držela palce po celou dobu vražedné hry. Opět si myslím, že je to kvůli příliš malému počtu dílů, jelikož co jsem četla, hra tímto nedostatkem netrpí.
Opening se mi zezačátku vůbec nelíbil, ale postupem času jsem si na něj zvykla a nakonec jsem si ho docela oblíbila. Nezařadí se sice k mým nejoblíbenějším, ale k anime pasuje dobře. Byla změna slyšet zase po dlouhé době opening, který byl celý v angličtině. Ending mě nijak nezaujal, to samé mohu říct o hudevním doprovodu.
Ke kresbě také nemám žádné výtky až na tu jedinou, a tou je růžová krev. Koho to prosím napadlo? Ráda bych znala důvod tohoto výstřelku. Je pravda, že po několika dílech jsem si na to zvykla a ani už mi to nijak nevadilo. Anime tím pro mě dostalo poměrně až komiksový nádech, který byl ještě podpořen některými dalšími scénami v tomto stylu - exekucemi a hypotetickým zobrazováním průběhu vraždy.
Abych to tak shrnula, Danganronpa není špatné anime. Přestože zpracovává poměrně klišoidní téma, přináší do něj celkem neotřelé nápady a zajímavá řešení situací. Není ale dotažené a škodí mu malý počet epizod, který dle mého není absolutně dostačující. Má jednodušše své chyby, ale nemyslím si, že jeho vidění by bylo ztrátou času. Já si ho poměrně užila. Pokud je tu ale náhodou někdo, kdo hrál hru, tomu bych doporučila Danganronpu si odpustit.
Hodnocení na MyAnimeList: 7.50
Vlastní hodnocení: 70%
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 DirtyFoxx DirtyFoxx | Web | 6. října 2013 v 14:31 | Reagovat

Nevidela som toto anime ale strašne sa mi páčila tá panda či čo to tam majú v tom anime XDDDDD

2 Aya Evans Aya Evans | Web | 8. října 2013 v 19:51 | Reagovat

70%. Čtu dobře? I jen po  tom posledním odstavci, kde jsi vlastně shrnula úplně celou špatnost existence tohoto anime, tak jsi dala nakonec 70%? A vůbec... You must be joking!!! :D

Tohle anime mi bylo na začátku doporučeno s tím, že tam prý "jsou dobrý postavy". No tak ok, zkusím to. Nejen že jsem tak odhalila člověka s absolutním anti-talentem na výber postav, ale i viděla celý 13 dílů čistého času něčeho tak odporného, že to snad ani není pravda. XDDDD Na rovinu říkám, že to teda ztráta času BYLA :D, ale kdybych to neviděla, tak by mě to mrzelo. Grafika byla otřesná, prostě 2013 verze Yu-Gi-Oh!... co na to mám říct víc. :D Ta růžová krev byla fakt strašná. Hudba nebyla nic moc. Opening mi ze začátku dost vadil, ale postupem času jsem si ho nakonec taky oblíbila. Byl zajímavý, když už nic jinýho. Charaktery *epicfail* fakt blbé, jak píšeš, ne příliž propracované. Neměla jsem žádného oblíbence. Snad Naegi, ikdyž jsem ho vlastně moc ráda neměla, jeho neutrální názor mi byl sympatický. Monokumu bych rozcupovala na tisíce plyšových chumáčů, jak já tuto nechutnou existenci nesnášela.
Příběh mi připomínal kombinaci SAW a Mirai Nikki. Soudy byly opravdu asi nejlepší, ale jejich vývoj se mi nelíbil, celkově to mělo rychlý spád. Konec byl fakt divný. Nějak jsem nepochopila, proč ZROVNA TAK to bylo...

Tohle anime se mi nelíbilo. Tečka. :D
* Upřímnou soustrat všem, kteří se na něj někdy v budoucnu podívají. *

3 Tvíďátko Tvíďátko | Web | 17. října 2013 v 15:28 | Reagovat

Jedno z anime, u kterého docela lituju, že jsem mu věnovala svůj čas :D Já si myslím, že postavy by byl super, kdyby se jim NĚKDO pověnoval a nenechal je jen tak nahodile chodit a chovat se retardovaně :D Růžová krev mi teda osobně vůbec nevadila, vzhledem k tomu, že to je takový typický znak danganronpa a přišlo mi to aspon zajímavé. Nejvíc mě teda naštvalo, že když se konečně ukázal náznak nějakého příběhu, tak ho celý zrušili, popřáli všem šťastnou cestu a ty - díváku - si dělej co chceš, díky že jsi mrhal časem :D Nevadí mi otevřené konce, vadí mi žádné konce :D

4 Viallen Viallen | Web | 27. září 2016 v 20:16 | Reagovat

Ja som asi jedna z mála, čo hrá hry Danganronpa :D Teda, číta? Ťažko povedať či to má bližšie k vizuálnej novele alebo hre :D Každopádne ten príbeh je geniálny a plný záhad. Videla som anime prvej novely a je pravda, že je síce na chlp rovnaké, no chýba tam to rozhodovanie, interakcia a človek nemá žiadnu reálnu predstavu o charakteroch, keďže ich príbehy sú tam úplne opomínané. No načo by potom boli hry pre ľudí ako ja, však? :D Navyše je iné, keď pred súdom si ty a musíš to obhájiť a všetkých priviesť k pravde ako sa na to len pozerať. Zháňať dôkazy, všímať si chyby vo výpovediach- proste super :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama