Voda pro slony - recenze

15. září 2013 v 13:52 | Sara Whitney |  Filmy
Název:Voda pro slony (originál - Water for Elephants)
Délka:115 minut
Rok vydání:2011
Režie:Francis Lawrence
Žánr:drama, romantický
Obsah:
Jacob Jankowski má před sebou poslední, závěrečné zkoušky na veterině. Ještě než ale stačí uchopit pero a dát se do psaní, je zavolán k řediteli. Jeho rodiče zemřeli při autonehodě. Jacob rázem nemá vůbec nic, nemá rodinu, nemá peníze, nemá dům, jelikož jeho rodiče ještě nesplatili dluh bance, a nemá ani titul veterináře. Ví, že bez titulu veterináře v městečku práci nenajde, a tak se rozhodne po kolejích dojít do nějakého většího města.
Po cestě ale potká vlak a rozhodne se do něj naskočit. Vlak patří cirkusu bratří Benziniů a Jacob v něm po menších obížícch jako téměř dostudovaný veterinář najde práci. Hospodářská krize v té době právě vrcholí a stejně jako pro Jacoba znamená pro mnoho dalších lidí cirkus spásu. Cirkus je ale také místo s vlastními pravidly a vlastním pojetím života a smrti.
Jacob dostane na starost místní zvěřinec a s nimi i nádherné koně ještě krásnější krasojezdkyně Marleny, manželky charismatického, ale násilnického a surového ředitele cirkusu. Jacoba a Marlenu od začátku pojí láska ke zvířatům a obzvlášť nové atrakci, která má zachránit cirkus před úpadkem, slonici Rosie. Co ale bude s cirkusem dál, jestli se Rosie nenaučí poslouchat ani jednoduché příkazy?
Vlastní názor:
Od té doby, co jsem četla Noční cirkus, jsem si prostředí cirkusu zamilovala. A tak když jsem zjistila, že Voda pro slony se v něm také odehrává, rozhodla jsem se na film podívat. Zajímalo mě také, jestli má Robert Pattinson pouze jeden výraz jen ve Stmívání, nebo jen neumí hrát. Nemůžu říct, že bych z filmu byla zklamaná, ale myslím si, že to šlo udělat i lépe a trochu méně povrchně. Film totiž většinu času klouže pouze po povrchu a nejde do potřebné hloubky. Nevím, jestli je na vině scénář nebo rovnou knižní předloha, každopádně je to tak.
Celý příběh je založen na jednoduchém ústředním tématu - zakázané lásce, a zasazen do líbivého a divácky vděčného prostředí cirkusu, které umožňuje barevnou a bohatou výpravu. Na mě v příběhu ale bylo až moc náhod, za všechny autonehoda Jacobových rodičů zrovna v den, kdy skládá závěrečné zkoušky a situací, které mi nepřišly příliš reálné. Netrénovaný Jacob hladce naskočí do plně rozjetého vlaku a nemá ani škrábnutí, aby ho dohonil, stačí mu pouze odhodit svoje zavazadlo. Nejdřív ho jako černého pasažéra chtějí z vlaku vyhodit a najednou je všechno v pořádku a Jacob může zůstat. Vykoná něco, co řediteli cirkusu není ani v nejmenším po chuti a znovu má být vyhozen z vlaku, ale nakonec se všechno zase urovná a on zůstává.
Co ale Voda pro slony ukazuje velmi reálně, je, jak se vlastně v některých cirkusech zacházelo a pravděpodobně i zachází s lidmi, kteří si to nechají líbit, protože nemají kam jít, a hlavně se zvířaty. V jak hrozných podmínkách někdy žijí. Když je málo diváků a tím pádem málo peněz, lidé nedostanou své výplaty i několik měsíců a šelmy dostanou k jídlu zkažené maso. Aby zvířata poslouchala, tlučou se, a to i tak, že téměř nemohou vystupovat. Díky bolesti po nesprávně vykonaném úkonu si potom budou pamatovat, co je správně. Zraněné zvíře musí vystupovat, dokud nepadne mrtvé k zemi.
Cirkus je vlastně iluze, iluze bohémského a snadného života, cestování po exotických zemích, nekončícího potlesku diváků, iluza podporovaná barevnými a velkolepými kostýmy a výrazným líčením, iluze krásných žen, které proplouvají životem na nadýchaném obláčku a galantních, šarmantních mužů bez poskvrny.
Celý film je ale také vlastně iluze, tváří se velmi hluboce, přitom, jak už jsem se zmínila, většinu času klouže po povrchu věcí a nejde do hloubky. Spoustu situací naštěstí zachraňuje hlavní hrdinka filmu, slonice Rosie, díky které i scény, které bych jinak jen těžko zkousla, vyznívají přijatelně či dokonce velmi zajímavě a potom také ředitel, který je, pokud nepočítáme Rosie, nejzajímavější postavou celého filmu.


Z postav jsem si oblíbila Jacoba, který měl velmi rád zvířata a nebál se vystoupit na jejich obranu i proti principálovi a vždy se snažil dělat to, co bylo nejlepší pro zvířata, i kdyby tím měly utrpět zisky cirkusu. Měl srdce na správném místě a byl odvážný. Získala si mě samozřejmě i slonice Rosie, protože je to prostě velká slonice a s Jacobem tvořili dobrou dvojku a dalo by se říct, že spolu někdy vypadali i líp než Jacob s Marlenou.
Marlena byla typickou utlačovanou ženou a téměř hned mi připomněla Daisy z Velkého Gatsbyho, která se chovala velmi podobně. Marlena mi ale byla nakonec mnohem sympatičtější než ona, protože v sobě dokázala sebrat sílu a udělat to, co jí připadalo správné. Našla v sobě sílu vzepřít se a postavit se za svoje názory.
Do milostného trojúhelníku samozřejmě nesmí chybět třetí roh, ten představuje principál cirkusu a také Marlenin manžel. Charakterově je to velmi zajímavá postava, která není pouze bílá či černá jako Marlena a Jacob, ale má spoustu šedých odstínů a hlavně není předvídatelná. Neměla jsem ho ráda, ale zároveň jsem si jeho postavu užívala a sledovala, jakým vychytralým krokem zase ukáže, že má navrch.
Herecky je Voda pro slony dílem spíše průměrným až mírně podprůměrným. Nejlepší výkon zde předvádí Christoph Waltz v roli žárlivého a tyranského principála. Jeho role je ale také herecky vděčná a záporní hrdinové tomuto herci vždy šli, takže co jiného také očekávat, že? Robert Pattinson si to tentokrát herecky proměnil s Reese Whitterspoon a předal jí svůj kamenný výraz. Mám totiž pocit, že jinak než lehce vystrašeně se Marlena ve filmu ani tvářit neuměla. Pattinson tady v roli Jacoba předvádí výkon lehce nadprůměrný a díkybohu ukazuje, že se jinak než neproniknutelně tvářit umí. Není to kdovíjak skvělé, ale jisté náznaky, že hrát svede, tam jsou.
Hudba ve filmu jistě byla, ale už nyní si ji vůbec nedokážu vybavit, takže o nějaký zázrak se určitě nejednalo. Zároveň ale ani nerušila, takže průměr.
Kostýmy má Voda pro slony poměrně velkolepé a líbivé, tvůrci si na celé výpravě dali záležet, všechno je promyšlené do detailů, ale stejně jako příběh je to věc povrchní, která poze dotváří atmosféru a na děj nemá téměř žádný vliv, jde jen o to, aby se měly postavy kde ukazovat a kde vystupovat.
Abych to tak shrnula, Voda pro slony není špatný film, filmový zázrak to ale také není. Dokáže pěkně zpříjemnit deštivé odpoledne či nudnou sobotu, ale převratné myšlenky či originální příběh od něj nečekejte. Jednou vidět tento film úplně stačí.
Hodnocení:65%
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aya Evans Aya Evans | Web | 15. září 2013 v 18:42 | Reagovat

O tomto filmu jsem slyšla velmi pozitivní hodnocení, ale vidím, že to byly jen oblbnuté myšlenky. :D Tento film mě nikdy moc nelákal, ani neznám důvod proč... Rozhodně jsi to pěkně zrecenzovala, tvůj názor na život v cirkuse to vzal za správný konec. A já o zhlédnutí nějakého dalšího hereckého výkonu Roba Pattinsona nijak moc dvakrát neprahnu, proto tento film nejspíš nechám být.

2 Akiyama Kara Akiyama Kara | Web | 15. září 2013 v 21:30 | Reagovat

Abych přiznala, tenhle film nepatří rozhodně mezi mé oblíbené, ale není špatný. Navíc, herec, který hraje Jacoba, se mi vůbec nelíbí, ale to je jen můj problém. :D Jinak, rozhodně to není špatný příběh, na sto procent si jednou přečtu knížku. :D

3 Marionette Marionette | Web | 17. září 2013 v 10:38 | Reagovat

O tomhle filmu jsem ještě neslyšela... ale jistě bude dobrý, protože Pattinson je dobrej herec :3 Možná si ho někdy stáhnu. Dobrá recenze ;)

- - - - - - - - -
Budu ráda když navštívíš můj blog a zanecháš nějaký komentář :) faraway-way.blog.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama