Deklarace smrti - RV recenze

4. září 2013 v 15:57 | Sara Whitney |  Knihy
Název:Deklarace smrti (originál - The Declaration)
Autorka:Gemma Malley
Série:Deklarace (#1)
Přeložila:Milena Hordinová
Nakladatelství:Fragment
Rok vydání:2013 (1. vydání - 2007)
Počet stran:256
Žánr:dystopie, YA
Oficiální anotace:
Velká Británie, rok 2140.
Život na Zemi se změnil od základů. Lidská civilizace už není ohrožena smrtelnými nemocemi, na které věda objevila léky. Nesmrtelnost však přináší i možná rizika - největším z nich je přelidnění. Proto byla přijata Deklarace - každý obyvatel může mít jen jedno dítě... Kdo zákony poruší, bude potrestán.
Patnáctiletá Anna se narodila rodičům, kteří měli dvě děti. Nyní je označována za "Přebytečnou." Jaký život ji čeká? Dokáže se vyrovnat se svým osudem vyděděnce?



Obsah:
Jen Vyvolení mohou žít věčně. Jen jim jsou určené tablety, které zabraňují stárnutí, regenerují buňky a léčí všechny nemoci. Vyvolení nesmí mít děti, planeta je už přelidněná. Pokud se ale stanou Vyloučenými - dobrovolně se vzdají léků zaručující jim nesmrtelnost, mohou mít jedno.
Anna je Přebytečná. Narodila se rodičům, kteří se nesmrtelnosti odmítli vzdát, a přesto si pořídili dítě. Chytači ji nalezli ve věku dvou a půl let na půdě domu. Pokud by se narodila třeba v rozvojových zemích, zabili by ji. Velká Británie je ale přeposílá do ústavů, kde jsou Přebyteční převychováni na služky, sloužící a hospodyně. Tam skončila i Anna - v ústavu pro Přebytečné Grange Hall pod vedením madam Pincentové.
Anna věří, že si nezaslouží být na tomhle světě, ale že když bude tvrdě pracovat a stane se Vhodnou a potom Užitečnou, alespoň částečně odčiní to, co udělali její rodiče. Že si zaslouží trestat za sebemenší chybu a že nesmí mít vlastní názor. Pak ale přijde nový Přebytečný - Petr a Anna začíná pochybovat o všem, co jí v ústavu již odmalička vštěpovali do hlavy...
Vlastní názor:
Podle mého obsahu může kniha vyznívat jako další sladkobolná romance a novodobá verze Popelky, kdy přijde princ a vysvobodí děvče z vězení, kde by jinak zůstalo až do smrti, protože samotinké přece nic nezmůže. Nenechte se ale mýlit, tahle kniha je krutá, ukazuje temné stránky lidské povahy, nutí přemýšlet a nastiňuje budoucnost, která se na první pohled jeví jako splněný sen, na druhý je to ale zvrácené společenství, ve kterém staří, kteří žijí klidně dvě stě let i více, berou právo na život mladým.
Obálka druhého vydání je opravdu pěkná a mně osobně se líbí o dost více, než ta původní, která evokuje spíše knihu pro mladší děti. Myslím si, že mladší děti ale tuhle knihu nemohou ocenit v plném rozsahu. Město za dívčí postavou, předpokládám, že je to Anna, je v lehkém oparu a vyvolává tak dojem snu, který má většina Přebytečných, narodit se jako Vyvolený, moci si užívat všech výhod života a nemuset otročit každou minutu dne.
Gemma Malley je britská spisovatelka. Již odmalička toužila psát knihy a propagovala heslo, že pokud chcete psát, prostě pište. Vystudovala filozofii a potom pracovala jako novinářka. Je autorkou trilogie Deklarace a dalších knih, které u nás ale bohužel nevyšly. Když byla mladší, měla kapelu, se kterou objela Japonsko i Francii, a vydala dokonce i desku.
Deklarace se odehrává v budoucnosti, není to ale typická dystopie, už jen proto, že hrdinové bojují především o svůj život a o lepší postavení v rámci společnosti, nemyslí si, že samotní mohou společnost změnit, navíc když její systém většině vyhovuje.
Na první pohled se život v roce 2140 jeví jako splněný sen, byly nalezeny léky na všechny nemoci, a díky regeneračním tabletám lidstvo přestalo stárnout, všichni, kdo je berou, tedy mohou žít věčně. Má to ale háček, tablety nejsou pro všechny, jen pro "Vyvolené". Navíc nikdo, kde bere tablety nesmí mít děti. Ti, kdo se jich dobrovolně vzdají, smí mít jedno - život za život. Kdo tohle poruší, jde do vězení. Jeho dítě či děti ale čeká horší osud, buďto je zabijí, jen co je najdou, to se děje v méně rozvinutých zemích, nebo je umístí do ústavu pro "Přebytečné", takhle se s nechtěnými dětmi vyrovnávají ve vyspělých zemích.
A tahle splečnost má mnohem více úskalí, než by se mohlo zdát a stárnutí populace a žádné děti jsou jen jedním z velkých problémů. Musí se šetřit s elektřinou, lidé nakupují vylepšené tablety a další zboží na černém trhu a vysoce postavené osoby zneužívají svých pravomocí.
Autorka svůj příběh zasadila do komornějšího, ale velmi zajímavého prostředí ústavu Grange Hall, soustředila se pouze na několik postav, ale jejich charaktery propracovala do nejmenších podrobností, což jsem po všech těch plochých a stereotypních postavách velmi ocenila.


Příběh se rozjíždí poměrně pomalu, začíná deníkovým zápisem Přebytečné Anny, ale i přesto mi čtení utíkalo rychle, jelikož mě kniha opravdu pohltila. Autorka umí vtáhnout do děje, ať už popisuje další útrpný den v ústavu, nabídne nám exkurzi do historie a vysvětlí, jak se tahle společnost vlastně utvářela, nebo nám ukáže, jak se ve svém volném čase baví Přebyteční, jak vybíjejí svůj vztek a zoufalství.
Gemma Malley se nebojí popisovat vše do detailů, její společnost je skutečně krutá. Ve své knize nám ukazuje nejhorší lidské vlastnosti jako sobeckost, pokrytectví a krutost a ukazuje, co se stane, když v nás tyhle vlastnosti převládnou. Většina lidí v knize žije už dlouho, ale že by nějak zmoudřeli, to se říct nedá. Lidstvo spíše, čím je starší, zapomíná, hloupne a pychne. Zapomíná, proč jsou důležité děti, zapomíná, jak velkým přínosem je mladá generace. Nikdo nezpochybňuje, že stará generace je neméně důležitá, ale v této knize si lidé odmítají přiznat, že žili hezký život a že je čas odejít.
Postavy má autorka, jak už jsem se zmínila, propracované do nejmenší podrobností a hlavně jejich jednání je uvěřitelné a jejich motivace jsou pochopitelné. Je vidět, že autorka nepíše pro oděti a teenagery pro to, že by nezvládla psát pro dospělé, ale pro to, že ji to baví.
Annu jsem zezačátku neměla vůbec ráda, přišla mi jako robot, ale chápala jsem, proč se tak chová. Bylo opravdu zajímavé sledovat, jak postupně procitá z iluze a zjišťuje, že valná většina toho, co jí kdy paní Pincentová a další zaměstnanci Grange Halu řekli, je lež. Soucítila jsem s ní, když se konečně dopátrala pravdy a fandila jsem jí, když se rozhodla vzepřít. Nakonec se pro mě stala z neoblíbené postavy oblíbenou.
Petra jsem měla ráda již od začátku, byla to změna, vidět zase v knize kluka, který není nadpozemský krásný, chytrý, silný, bohatý a kdo ví co ještě. Je prostě normální, dělá všechno proto, aby Anna pochopila, ale když ho nechce poslouchat, nenutí ji, umí se na ni naštvat, ale zase jí umí i odpustit.
Další plus má u mě autorka za záporné postavy, které jsou také lidské. Nejsou to jen figurky s nápisem, jsem v knize proto, aby měli kladní hrdinové proti komu bojovat a čtenáři měli koho nenávidět. V závěru knihy jsem s nimi i soucítila, protože to, co se jim stalo, muselo člověkem zákonitě otřást a zanechat na něm nesmazatelné stopy.
No a další kladné body u mě Gemma Malley nasbírala za nejpřirozenější polibek tohoto roku v knize.
Autorčin styl psaní mi vyhovoval, kniha se četla lehce a stránky ubíhaly jedna za druhou. Autorka píše v Er-formě a minulém času, deníkové zápisy ale píše v Ich-formě z pohledu Anny, což je zajímavé osvěžení celé knihy. Vidíme, jak Anna přemýšlí, co se jí honí hlavou, proč jedná tak, jak jedná.
Abych to tak shrnula čtení Deklarace smrti jsem si opravdu užila, byl to zase úplně jiný pohled na dystopickou budoucnost, takový osobnější, který se mi velmi zamlouval. Škoda, že u nás nevyšly další díly trilogie, takhle se budu muset pídit po anglickém vydání. Námahu si s tím ale rozhodně dám, protože jsem velmi zvědavá, jak to bude s Annou a Petrem dál.
Hodnocení:80%

Za poskytnutí recenzního výtisku bych tímto ráda poděkovala nakladatelství Fragment.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ryu^^ Ryu^^ | Web | 5. září 2013 v 21:01 | Reagovat

Recnze mě opravdu zaujala, měla bych si tuhle knížku co nejdříve přečíst... :3

2 DirtyFoxx DirtyFoxx | Web | 6. září 2013 v 19:51 | Reagovat

Niekde som to už čítala (recenziu) a vyzerá to dosť zaujímavo :)

3 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 7. září 2013 v 14:27 | Reagovat

Tuhle knížku mám už dost let doma, akorát pod názvem Přebyteční, takže evidentně to první vydání, a za tu dobu, co ji mám, jsem ji četla několikrát, mam ji hrozně ráda :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama