Dědička - recenze

19. srpna 2013 v 13:41 | Sara Whitney |  Knihy
Název:Dědička (originál - Switched)
Autorka:Amanda Hocking
Série:Svět Tryllů (#1)
Přeložila:Jana Jašová
Nakladatelství:Fortuna Libri
Rok vydání:2012
Počet stran:312
Žánr:fantasy, romance, YA
Oficiální anotace:
Když bylo Wendy pouhých šest let, matka se jí pokusila zabít. Tvrdila jí, že je monstrum. O jedenáct let později se Wendy začíná obávat, že matka měla tehdy možná pravdu. Dochází jí, že asi není tím, kým si po celý život myslela, že je. Toto poznání jí pomáhá odhalit Finn Holmes.
Finn, záhadný spolužák, zprvu Wendy neskutečně přitahuje, ale zároveň děsí... S jeho pomocí se dozví i pravdu o sobě a svém životě: Jako miminko byla zaměněna s jiným dítětem, chlapcem. Ještě v šoku se Wendy vydává s Finnem za svou pravou matkou. Netuší ale, co ji tam čeká...
Nový domov Wendy nutí nechat dosavadní život za sebou, zapomenout na školu jí problém nedělá, ale jak se vypořádá se ztrátou svého bratra a tety? Wendy se musí poprat se svým novým údělem a s tím, že ani u své pravé matky nenajde city, které celé dětství tak moc postrádala.
Obsah:
Wendy to již odmalička neměla jednoduché, už od kolébky cítila, že nepatří do rodiny. Vše se ještě vystupňovalo, když zemřel její otec a matka na výchovu jí a jejího bratra Matta zůstala samotná. V den jejích šestých narozenin se ji pokusila zabít kuchyňským nožem. Tvrdila jí, že není její dítě, že měla chlapce a že je zrůda, která nepatří do lidského dvěta.
O jedenáct let později Wendy zjišťuje, že to co jí tehdy matka řekla, nebylo vůbec tak zcestné, jak si myslel její psychiatr. Se zděšením jí dochází, že matka tehdy velmi pravděpodobně měla pravdu a že není tím, kým si myslela, že je, a že lidé, o kterých se domnívala, že jsou její rodina, s ní pokrevně nejsou vůbec spřízněni. Pravdu ji pomáhá odhalit i tajemný stopař a její spolužák Finn Holmes, se kterým nakonec odejde do světa, kam skutečně patří.
Ale ani tady není nic růžové, na Wendy se navalí spousta problémů, neví, jak se má v novém světě chovat, nedokáže zapadnout a ani u své skutečné rodiny nenajde lásku, která jí celé dětství tak moc chyběla...
Vlastní názor:
Musím říct, že z téhle knihy jsem byla poměrně dost zklamaná, a to i přesto, že jsem od ní nic moc neočekávala a sáhla jsem po ní pouze proto, že jsem měla chuť na fantasy a žádná jinou fantasy knihu čekající na přečtení jsem momentálně doma neměla než tuhle. Kniha je poměrně čtivá, ale stejně jsem se u jejího čtení docela často nudila a nebýt vybroušeného stylu psaní autorky bych ji pravděpodobně ani nedočetla.
Obálka Dědičky je opravdu krásná a už na první pohled je jasné, že si s její úpravou nakladatelství dalo opravdu práci, stejně jako s úpravou vazby a ostatními grafickými aspekty. Bohužel tak trochu klame, protože svět Tryllů v knize se tomu na obálce moc nepodobá. Tryllové rozhodně nežijí v žádném potemnělém hradu či pod mostem, ale v luxusním domech a palácích. Právě svět těchto bytostí byl pro mě také jeden z kamenů úrazu, o kterých se budu ještě rozhodně zmiňovat dále.
Amanda Hocking je americká spisovatelka nyní žijící v Minnesotě. Je vnímána jako typický příklad úspěchu v digitálním světě, svoje knihy si totiž nejprve vydala samonákladem. Prodalo se jich přes milion hlavně ve formě e-booku a její trilogie o Tryllech se stala světovým bestsellerem. Kromě této série je autorkou dalších šesti knih a momentálně pracuje na daší.
Jak už jsem se zmínila, kniha je opravdu čtivá, autorka píše s lehkostí, a tak mi nedělalo problém začíst se. Prolog byl napínavý a plný akce a sliboval zajímavý příběh. Bohužel pak už to šlo dost z kopce, v knize bylo od této chvíle akce pomálu, jestli si dobře pamatuji, tak tam potom byly jediné dvě daší akční scény mimo prolog a v obou případech souvisely s Vittrou - dalším společenstvím Tryllů, kteří ale velmi rychle trácejí své nadpřirozené schopnosti, a proto neustále útočí na královstí, ve kterém žije Wendy.
A podle mě ani tyto dvě akční scény nestály za moc, připadaly mi spíše směšné než cokoliv jiného. Vím, že napsat dobře akční scénu je těžké stejně jako vůbec napsat nějaký delší ucelený příběh, ale podle vybroušeného stylu psaní bych čekala, že autorka se s nimi popere mnohem lépe. Ani v jednom případě jsem nebyla tak napjatá, že bych jen očima létala po řádcích a napětím ani nedýchala, nudila jsem se. Přišlo mi, že Vittra by vlastně nepředstavovala moc velké nebezpečí, ani kdyby ty akční scény byly lépe napsané.

Welcome to Elora’s Gallery | World of Amanda Hocking

Dalším problémem knihy je předvídatelnost děje. Ačkoliv ve většině případů nejsem schopná ze zápletky uhodnout téměř nic, tady jsem bez problému předpověděla všechny hlavní "dějové zvraty". Nic mě nepřekvapilo. Autorka se mě snažila napínat, ale já už dávno tušila, co si pro nás vymyslela.
Další věcí, která se mi na knize nelíbila, byl samotný svět Tryllů. Tohle je ale poměrně subjektivní záležitost, takže mé stížnosti nemusíte brát vážně. Nějak mi k nim ale vůbec neseděy ty moderní technologie, používání mobilů, počítačů, to, že se dívali v neděli na Pána prstenů. Ten luxus a moderní paláce s ledničkou i veganství jsem ještě dokázala jakž takž překousnout, ale tohle prostě ne. Byly tam i detaily, které se mi líbily, třeba to chození naboso, vlasy, které nejdou za žádných okolností učesat, jejich schopnosti nebo stopaři, ale věci, které se mi nelíbily, nad nimi bohužel převážily. Myslela jsem, že z Tryllů (trollů) autorka vytěží mnohem více, měla takových možností, ale bohužel jsem se spletla. Vylezl z toho další lidský svět, jen s pár drobnostmi navíc.
Samotné podvrhování bylo také docela zajímavé, tady budu chválit, autorka má zákonitosti světa dobře vymyšlené, zase to ale nebylo nic tak složitého, když se autorka v podstatě držela zákonitostí lidského světa.
Musím říct, že osobně jsem mnohem zvědavější na královstí Vittry, které vypadá zajímavěji a vypadá to, že má také mnohem víc probémů a zajímavějších postav než království, do nějž se dostala Wendy. To si totiž některé problémy tak trochu cucá z prstu, hlavně aby byly.
Wendy mi už od začátku nebyla ani trochu sympatická. Ano, narozdíl od většiny hrdinek měla kladné i záporné vlastnosti, nebyla perfektní, dělala chyby, což mi sympatické přišlo, ale chovala se jako dvanáctileté dítě. V jedné škole nevydržela ani dva měsíce, ani v nejmenším se nesnažila zapadnout a většinu času byla protivná. Když jsem se potom dozvěděla, že jí má být téměř osmnáct, málem jsem spadla překvapením a šokem ze židle. Kdyby se všichni osmnáctiletí chovali jako ona, nevím, jak by to s naší společností dopadlo.
Začínám si myslet, že protivné hrdinky, co si problémy vytváří samy, jsou doménou autorek, co si knihy původně vydaly samonákladem, totéž se totiž stalo například Collen Houck v jejím Tygřím prokletí. Mezi Kelsey a Wendy jsou i další podobnosti, obě se vydají s někým, koho potkaly sotva před několika dny někam do neznáma, aniž by to jejim blízkých působilo nějaké větší starosti a jestli o tom přemýšlí deset minut, tak je to hodně.
Ani Finn to u mě moc nevyhrál, přišel mi příliš nereálný a jeho chování mě po většinu času spíše štvalo, než aby u mě vyvolávalo záchvaty vzdycháním nad tím, jak je ochranitelský a romantický a bůhvíco ještě. Mnohem zajímavější mi přišly další vedlejší postavy - Elora nebo třeba Loki.
Vůbec nejreálnějším a nejzajímavějším vztahem v knize mi nepřišel ten mezi Wendy a Finnem, kterého jsem, kteří se mi spolu občas líbili, občas jsem jich ale měla plné zuby, ale ten mezi její matkou a Wendy. Tenhle typ vztahu se ve fantasy knihách moc často nevidí a autorka ho podle mě zvládla na jedničku.
Autorka píše v Ich formě, takže je pro čtenáře snadné prožívat příběh tak, jako by jeho hlavními hrdiny byli oni a ne Wendy, navíc její styl je čtivý a vybroušený, takže kniha se čte skoro sama. To jediné ji zachránilo od toho, abych ji nedočtenou odložila na poličku.
Abych to tak shrnula, většina ostatních recenzentů by s mou recenzí nesouhlasila, ale já si stojím za svým, tahle kniha za moc nestojí. Sice se v ní najde pár originálních detailů, zajímavý vztah matka - dcera, nová a poměrně neokoukaná rasa a autorčin styl je čtivý, ale moc dalších pozitiv na ní nevidím. Čtěte na vlastní riziko.
Hodnocení:50%
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nila Nila | Web | 19. srpna 2013 v 23:44 | Reagovat

Ahoj! Máš obrovský talent! Přihlaš se do naší literární soutěže! Zviditelni si svůj blog!
MMD-pěkný blog :)

2 Erbanka Erbanka | Web | 20. srpna 2013 v 19:05 | Reagovat

Jenom bych Tě ráda upozornila, že dokonce 1. kola detektivní soutěže jsou již jen 3 dny ... :-)

3 Sunako Shiffer Sunako Shiffer | E-mail | Web | 22. srpna 2013 v 14:53 | Reagovat

Nevím proč, ale ta anotace mi nějak záhaným způsobem připomíná twilight a Vampire knight dohromady :D *nemůže si pomoct* Děj zní celkem zajímavě, ale jestli se opravdu dá všechno předem předvídat i přes pokus o stupňování děje.. asi to nebude nic pro mě :D

4 Erbanka Erbanka | Web | 23. srpna 2013 v 11:40 | Reagovat

Na blogu je rozuzlení prvního případu :-)

5 Maemi Maemi | Web | 23. srpna 2013 v 19:08 | Reagovat

Moc pěkný blog! Podiv se na můj RPG blog, třeba se ti zalíbí. :)

6 Amia Amia | E-mail | Web | 7. července 2014 v 0:12 | Reagovat

Nemyslím že zrovna podvrhování je nějak originální, vždyť kolem šestinedělí koluje kromě všemožných dalších pověr i to, že v tuhle dobu šotci běrou děti a mění je za svoje.
Alespoň u nás, pravda

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama