BZRK - recenze

22. července 2013 v 15:00 | Sara Whitney
Název:BZRK
Autor:Michael Grant
Série:BZRK (#1)
Přeložil:Čeněk Matocha
Nakladatelství:CooBoo
Rok vydání:2013
Počet stran:336
Žánr:sci-fi, thriller, YA
Oficiální anotace:
Nano. Svět uvnitř lidského těla, svět v mase, svět mezi nervovými zakončeními. A v něm se odehrává bitva mezi těmi, kdo chtějí ovládnout lidskou mysl, a těmi, kdo jim v tom chtějí zabránit. Mezi nimi jsou i Noah a Sadie, jejichž blízké zničilboj o moc, který vedou bratři Armstrongovi, podivná Dvojčata, která touží ovládnout svět a vytvořit utopickou společnost bez konfliktů a válek, bez hladu a strádání. Jenže jak vést válku v nanosvětě, kde stačí šikovně "předrátovat" pár nervových spojení a z člověka je rázem jen loutka?


Obsah:
Nacházíme se v nepříliš vzdálené budoucnosti, kde byla vynalezena nanotechnologie. Každý nový poznatek ale něco stojí, každá nová technologie má svou cenu. A tak se nyní v nanosvětě, zkráceně nanu, světě uvnitř lidského těla, odehrává nelítostný souboj dvou stran - dvojčat Armstrongových a jejich poskoků, kteří touží po jednotné hmyzí společnosti bez válek, násilí a konfliktů, a tajemné organizace BZRK, která se jim v tom snaží zabránit.
Do tohoto soboje jsou zataženi i Noah a Sadie. Oba přišli díky nanu o své blízké, kteří do toho všeho také byli zapleteni. Nemohli si vybrat, jestli chtějí bojovat nebo ne, a vystoupit z toho nemohou.
V sázce je všechno. Ale je vůbec možné bojovat někde, kde stačí přehodit pár nervových zakončení a člověk je rázem bez vlastní vůle? Je vůbec možné zde vyhrát?
Vlastní názor:
Musím říct, že zezačátku jsem se v knize opravdu ztrácela, ale jak jsem obracela stránku za stránkou, všechno najednou začalo být jasnější a jasnější a já si příběh užívala čím dál tím víc. Ke konci jsem už jenom hltala písmenka a vůbec nevnímala, co se děje okolo mě, musela jsem to dočíst za každou cenu. Závěr mě zanechal omámenou, bylo to jako probudit se ze strhujícího dobrodružství, a natěšenou na český překlad druhého dílu, kterého se už opravdu nemůžu dočkat.
Obálka BZRKu je jednoduchá, ale i přesto mě na první pohled upoutala. Hned jsem věděla, že na téhle knize něco je. V poslední době začínám mít tyhle minimalistické obálky dokonce ve větší oblibě, než ty vyšperkované do posledního detailu. Doufám, že české obálky trilogie se i nadále ponesou v tomto duchu.
Michael Grant je americký autor narozený v Kalifornii, kde také nyní žije, je autorem sto padesáti knih, některé z nich napsal společně se svou ženou Katherine K. A. Applegate. Je autorem populární série Gone, jejíž poslední díl Světlo (Light) vyšlo v zahraničí v dubnu 2013 nebo třeba neméně známé trilogie Super 12 (The Magnificent 12). BZRKu se dostalo velké pozornosti ještě předtím, než vyšel, druhý díl série se chystá na vydání.
Jak už jsem se zmiňovala, zpočátku jsem se v knize opravdu ztrácela, bylo nám představeno poměrně hodně různých postav, autor zmínil i dvě různé organizace, ale já jsem vůbec nebyla schopná je hlavně prvních pět deset stran zařadit. Netušila jsem, která postava je součástí organizace BZRK, která kope za Armstrongovy a která o tom všem nemá ani tušení, která neví, že v nanu se vede válka - jako Noah a Sadie. Naštěstí po překonání prvních asi dvaceti stran se to srovnalo a já už najednou věděla, jak se to všechno má a byl to skvělý pocit. Autor nám vlastně předestřel takovou menší detektivku.
Musím říct, že bych se vážně nechtěla ocitnout v kůži Sadie ani Noaha, díky svým příbuzným byli do nanoválky zapleteni ještě dřív, než věděli, že se vůbec vede a už tehdy neměli na vybranou, bylo jim předurčeno se jí také zúčastnit, ať už se jim to líbilo nebo ne.
Celý ten proces zasvěcování byl krutý, nepříjemný a bolestivý a já oba dva po celou dobu jeho trvání upřímně litovala. Navíc díky nedostatku času to bylo ještě horší, pro ty dva to bylo jako hození člověka, který neumí plavat, do hluboké vody, ve které jsou ke všemu ještě žraloci. Obdivovala jsem je, že to vůbec zvládli.


Michael Grant se s tím rozhodně nepáře a nebojí se jít do krvavých a někdy až odporných detailů. Knize to podle mého názoru rozhodně svědčí, je to něco úplně jiného, než obvykle uhlazený a přikrášlený projev většiny spisovatelek, je vidět, že tohle napsal muž. Nedělá realitu lepší než je a ze svých postav nedělá ufňukance, v jeko knihách žádná neteskní po své spřízněné duši, ale snaží se přežít další den a nezbláznit se přitom. Slabším duším uvyklým na knihy plné romantických klišé by ale BZRK mohl způsobit šok, takže pokud vám vadí krev, násilí a máto odpor k létajícím kusům masa, téhle knize byste se rozhodně měli obloukem vyhnout.
Kniha je nabitá akcí a plná zvratů, i dobré postavy občas dělají špatné věci a nestydí se za to. Tím se nám ale naskýtá otázka, je dobrá strana opravdu ta dobrá? Není to třeba naopak? Je na čtenáři tohle rozhodnout. Autorovy postavy nejsou černobílé, mají rozmanité charaktery, chovají se ale přirozeně a pro svoje jednání mají důvody. Je to výbušný koktejl, který se vám buďto líbit bude nebo nebude.
Sadie i Noah mi byli od začátku sympatičtí. Pravda, Sadie byla zprvu trochu nafoukaná, byla zvyklá si žít na vysoké noze, ale kupodivu mi to vůbec nevadilo. Navíc byla odvážná, sarkastická a uměla být drzá a jít si za svým. Noah byl narozdíl od ní trochu stydlivější a bylo ho méně slyšet, ale tahle tak trochu netradiční kombinace se mi líbila.
I zbytek postav byl více než zajímavý, ať už byly dobré nebo špatné, každá byla něčím zajímavá, každá měla pro své jednání důvody. Zvlášť jsem si oblíbila Vincenta s jeho neschopností cítit rozkoš,s čímž jsem se v knize ještě nikdy nesetkala a potom také tajemnou Ofélii a Nižinského, který byl taky povětšinu času tajemství samo. Zvlášť na něj jsem do dalšího dílu dost zvědavá, protože to vypadá, že má poměrně komplikovaný charakter.
Vztah Sadie a Noaha se mi moc líbil, bylo to prostě takové přirozené, ne jako v knihách některých autorek, které přespříliš tlačí na pilu a vztahy vytvářejí tak, že vedle sebe položí dvě či libovolný další počet kartiček se jmény podle toho, jaký mnohoúhelík z toho chtějí mít, a pak ten zbytek nějak doplácají.
Autor píše v Er formě a minulém času, ale často střídá pohledy různých postav. A to jak těch dobrých, tak i těch špatných. Je to velmi zajímavé, díky tomu můžeme nalížet na příběh z více úhlů, vidíme, proč se ta či ona postava zachovala právě takhle. S autorovým stylem psaní jsem neměla nejmenší problém a v knize jsem nenašla žádné gramatické ani stylistické chyby, ale možná jsem je prostě jen nevnímala, jak moc jsem byla do knihy začtená.
Abych to tak shrnula, knihu doporučuji všemi deseti, pokud jste ji ještě nečetli a nevadí vám trocha krve a násilí, rozhodně do ní. Autor vytvořil ve své knize úplně nový pohled na lidské tělo a skvělou novou technologii, která by se dokonce mohla stát za pár let skutečností. BZRK po celou dobu balancuje na hranici reality a fikce a je to skvělé čtení.
Hodnocení:90%
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 DirtyFoxx DirtyFoxx | Web | 25. července 2013 v 11:10 | Reagovat

Ejha o.o nepoznám to ale dala si tomu dosť dobré ocenenie :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama