Prokleté město - RV recenze

8. června 2013 v 15:03 | Sara Whitney
Název:Prokleté město (originál - Cryer's Cross)
Autorka:Lisa McMann
Přeložila:Romana Bičíková
Nakladatelství:Fragment
Rok vydání:2013
Počet stran:216
Žánr:mysteriózní, paranormální, romance, YA
Anotace:
Městečko Cryer's Cross je nenápadné místo, kde se nic zvláštního neděje... Až do chvíle, kdy beze stopy zmizí jedna ze studentek místní školy. Kendall Fletcherová ji ani moc neznala. Po dalším zmizení ale začne slyšet hlasy zmizelých studentů. Jde z toho strach. V Cryer's Cross je ukryto dávné tajemství a nad všemi obyvateli se vznáší děsivé prokletí. Podaří se Kendall odhalit pravdu a nezešílet při tom?





Obsah:
Kendall Fletcherová je obyčejná, tedy téměř obyčejná dívka, nebýt její obsedantně kompulzivní poruchy, která jí někdy značně stěžuje život. Musí, aby mohla klidně spát, šestkrát zkontrolovat, jestli jsou okna v jejím pokoji zavřená, než si může ve třídě sednout na své místo, musí srovnat fixy na tabuli, otočit koš na správnou stranu, roztáhnout všechny závěsy tak, aby okny dovnitř proudilo pokaždé stejné světlo a narovnat židle a každou z pouhých šestnácti lavic.
Kendall žije v Cryer's Cross, malém zemědělském městečku v Montaně, jenž má pouze několik stovek obyvatel. O to více je pro tuhle maličkou komunitu šokující, když jednou na jaře zmizí studentka druhého ročníku tamní střední školy. Kendall ji ani neznala, přesto se zapojí do pátrání. Jenže nikdo ji nenajde a po pár měsících se na její zmizení téměř zapomene.
Pak se ale ztratí další student a městečko začne žít v neustálém strachu, zahajuje se policejní vyšetřování a Kendall se pouští do pátrání na vlastní pěst. Dokáže se ale postavit prokletí, jež se vznáší nad všemi obyvateli a rozluštit dávnou záhadu, aniž by sama přišla k úhoně?
Vlastní názor:
Na tuhle knihu jsem byla poměrně zvědavá, jen co jsem ji na stránkách Fragmentu uviděla a jsem moc ráda, že jsem dostala příležitost si ji přečíst a zrecenzovat. Musím říct, že prvotně mě upoutala překrásná obálka laděná do černobíla a potom také anotace, která slibovala zajímavý příběh. Ten jsem také dostala, ale ke knize samotné přesto mám pár výtek.
Jak už jsem se zmínila, moc se mi líbí obálka, jež je skutečně perfektní. V tomto případě jsem velmi ráda, že se nakladatelství rozhodlo neponechat obálku originální, na níž je pouze obyčejná školní lavice, která sice v příběhu má svůj význam, ale v porovnání s tím, co je na té naší, vychází poněkud nudně. Obálka má skvělou kompozici, je vyvážená a moc se mi líbí také zvolený typ písma.
Lisa McMann je americká autorka narozená v Holandsku, momentálně žijící ve Phoenixu. Debutovala s románem Procitnutí (Wake), který se umístil na předních příčkách žebříčku nejprodávanějších knih pro děti New York Times Bestsellers. Procitnutí je prvním dílem trilogie Lovkyně Snů, dalšími jsou Vstříc temnotě a Osudové rozhodnutí. Inspiraci k těmto knihám získala ve spaní, kdy se jí zdálo, že vstupuje do snu svého manžela. Prokleté město je momentálně její nejnovější knihou. Mimo knih pro mládež píše také povídky, které jsou určené pro starší generace, eseje a literaturu faktu.
Anotace knihy slibuje zajímavý příběh, který čtenář také dostane, ale bohužel pouze na prvních a posledních třiceti stranách, zbytek knihy je vyplněn každodenním životem Kendall a jejího okolí, který také není k zahození, ale já jsem v těchto pasážích tak trochu zapomínala, jaký že žánr to vlastně čtu, jestli paranormální román s nádechem hororu, nebo dívčí romanci. Chyběla mi tam akce, rozhodně jí tam bylo příliš málo.
Když tam ale byla, stálo to za to. Pokud autorka chce, umí ve čtenáři vyvolat strach, způsobit, aby mu zamrazilo v zádech a aby s nedočkavostí otočil na další stranu. On vlastně celý příběh plyne tak nějak sám, což je velké plus, ale posledních několik desítek stránek, ty opravdu utečou, ani nevíte jak.
Moc se mi také líbily pasáže nazvané My, u kterých mi opravdu šrotovaly mozkové závity, jak jsem se snažila přijít na to, kdo že vlastně jsou, co je jejich cílem a jak vlastně zapadají do celé skládačky. Bohužel závěrečné vysvětlení toho všeho okolo nich mi přišlo až krapet směšné, protože takových stránek nás autorka napíná a většinu času se jí to daří a pak přijde vysvětlení. A celé napínání je pryč, přirovnala bych to ke splasknuté bublině.
Na jednu stranu je to objasnění velmi originální a myslím, že většinu by to stejně jako mě nenapadlo, ale celý temný příběh je najednou díky těm několika větám o dost méně působivý. Navíc autorka nám dá pár nejasných indicií na začátku, pak dlouho nic a až ke konci knihy na nás vychrlí spoustu faktů, jako by to bylo to nejpřirozenější na světě a my to měli dávno vědět.
Kendall je moc sympatická hlavní hrdinka. Velmi mě na ní zaujala její obsesivně kompulzivní porucha, přeci jen v knihách a především tohoto žánru se tohle moc nevidí, spousta nadlidských schopností, ale žádná podobná porucha. Jen škoda, že autorka nám tuto nemoc objasnila jen velmi povrchově a nezmínila všechny nevýhody tohoto postižení.
Dále se mi na ní líbily její poměrně netypické záliby jako bylo hraní fotbalu nebo balet. Litovala jsem ji také kvůli místu, kde žila. Neumím si představit, že bych bydlela na vesnici, která má asi tři stovky obyvatel a jeden malý obchod a téměř všichni se tam živí zemědělstvím. Autorka nám, kteří neznáme nic než velkoměsto a supermarket máme hned za rohem, tuhle situaci dobře zprostředkovala a přiblížila.
Na druhou stranu mi Kendall přišla v některých situacích trochu lehkomyslná a její chování krapet nelogické vzhledem k její obsedantně kompulzivní poruše. Byla schopna zkontrolovat šestkrát okno a potom by nikomu nedala vědět, že jde pryč? K tomu nám ale autorka poskytla alespoň nějaké vysvětlení, takže jsem ochotna to akceptovat.
Zajímalo by mě, kam autorka chodí na jména, jejího hlavního mužského protagonistu si kvůli jménu Jacián ale budete pamatovat, i kdybyste nechtěli. Jacián je prototypem hrdiny YA knih. Na povrch nepřístupný a protiný, v srdci ale dobrotivý jako sama nebesa. Ke své nepřístupnosti má ale dokonce více než jeden důvod, takže mu jeho výbuchy zlosti musí každý tolerovat. Ale vždyť ono se o takových klucích tak snadno čte a v knihách to většinou funguje na výbornou. A za sebe musím říct, že Prokleté město není výjimkou.
V knize se vyskytuje ještě pár dalších postav, ale jejich charaktery jsou většinu času ploché jako prkno. Slouží spíše jako figurky, jež rozhýbávají děj, když dojde k jeho zpomalení a osvětlují čtenáři nejasné situace. Vcelku mi ale žádná z nich nevadila, některé jsem měla i docela ráda.
Autorka má poměrně zvláštní styl vyprávění, většina vět je krátkých až téměř holých, proto mi zpočátku dělalo trochu problém začíst se do knihy. Po chvíli mi to už ale přestalo vadit a nakonec musím říct, že se mi způsob, jakým byla napsaná, líbil. Vyprávění je ve třetí osobě, ne minulého, ale přítomného času, s čímž jsem se také příliš často nesetkala a je prokládáné pasážemi s názvem My, na kterých si dala autorka hodně záležet a které ozvláštnily děj.
Abych to tak shrnula, kniha není takovým hororem, jakým by ráda byla, je to spíše oddechové poměrně romantické čtení, ale není to špatné. Na posledních asi třiceti stránkách nám dokonce autorka ukazuje, že rozhodně neřekla poslední slovo a že má na víc než napsat obsojnou paranormální romanci. Já jsem rozhodně zvědavá, s čím přijde příště.
Hodnocení:70%

Za poskytnutí recenzního výtisku bych tímto ráda poděkovala nakladatelství Fragment.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Alliade Chiaki Sheppetsu Alliade Chiaki Sheppetsu | Web | 8. června 2013 v 18:55 | Reagovat

pokaždý když se střetnu s horory apod. tak mi naskočí na chvíli husí kůže QwQ při čtení recenzi sem si už představovala ty těla někde uložená v tich budovách a nikdo ani tušení... OwO

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama