Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel - recenze

9. února 2013 v 12:46 | Sara Whitney |  Knihy
Název:Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
Autor:Jonas Jonasson
Přeložil:Zbyněk Černík
Nakladatelství:Panteon
Rok vydání:2012
Počet stran:400
Žánr:komedie
Oficiální anotace:
Alan Karlsson má narozeniny. Je mu sto let. Vlastně důvod k oslavě. Starosta i místní tisk se připravují na velkolepou oslavu, stoletý stařík má však docela jiné plány; jednodušše zmizí - a brzy je celé Švédsko kvůli jeho útěku vzhůru nohama. Jenže s podobnými věcmi už má Alan své zkušenosti - v mládí koneckonců uváděl do zmatků celý svět.
Jonas Jonasson ve svém románu vypráví o jednom veselém útěku a také o šíleném životním příběhu svéhlavého muže, který se sice nikdy nezajímal o politiku, ale přesto byl vždy nějak zapleten do velkých historických událostí 20. století.

Obsah:
Alan Karlsson rozhodně není obyčejný důchodce, ač se tak na první pohled může zdát. A dnes je mu rovných sto let, ale neplánuje zůstat trčet v domově důchodců a čekat, až mu přijde pogratulovat pan starosta a ostatní obyvatelé městečka, místo toho si vyrazí na výlet. Prostě vyleze ven z okna, ve svých starých pantoflích a pohodlném oblečení na doma, a jednodušše zmizí.
Celou cestu ho provází spousta šťastných i nešťastných náhod a neuvěřitelných setkání a brzy se o něm píše a mluví po celém Švédsku. Jeho zmizení dokonce vyšetřuje i policie. Alan prostě ví, jak v tom chodit. Jak by taky ne, vždyť už odmalička byl pořádné číslo a pokud se někde něco semlelo, jedno, jestli to bylo v Číně, Rusku nebo Americe, mohli jste si být jisti, že v tom je určitě zapleten i Alan. Ale jak dopadne jeho nejnovější dobrodružství?
Vlastní názor:
Tuhle knihu jsem viděla v knihkupectví již před Vánoci a okamžitě mě zaujala jak její obálka, tak i anotace, která slibovala skvělý příběh plný vtipných situací a úsměvných momentů, kterého jsem se skutečně dočkala. Musím říct, že takhle dobře jsem se u knihy poměrně dlouho nepobavila a přestože měla pár slabších míst, její čtení jsem si opravdu užila.
Obálka Stoletého staříka mě zaujala téměř okamžitě, co jsem ji uviděla, protože díky kombinaci žluté a červené a komickému portrétu staříka s kufrem, který v příběhu sehraje opravdu významnou roli, je opravdu nepřehlédnutelná. A musím říct, že na poličce se taky vyjímá opravdu skvěle.
Celý Alanův příběh je poskládán díky dvěma liniím, které se v závěru střetnou. Jedna linie se zaobírá Allanovou minulostí a jeho dobrodružstvími, která záhadně později ovlivňovala největší události světových dějin minulého století. Allan se setkává snad se všemi nejdůležitějšími osobami 20. století, a to i přesto, že ho politika ani v nejmenším nezajímá. Druhá linie se odehrává v přítomnosti a sleduje Alanův úprk z domova důchodců. Ani jeho nejnovější dobrodružství nebude jen Alanovo, podaří se mu do něj zamotat mnoho dalších osob, a to všechno díky vypůjčení jednoho kufru. Tenhle stařík je prostě číslo a v některých úsecích knihy jsem opravdu měla co dělat, abych vůbec popadla dech.
Stoletý stařík je autorova první kniha, ale musím říct, že kdybych to nevěděla, asi bych to nepoznala. V knize nejsou obvyklé začátečnické chyby, je tam tak akorát dialogů, popisu a akčního děje a navrch spousta humoru, satiry a nadsázky, všechno je vyvážené. Autor píše v Er formě, kterou mám osobně méně ráda než Ich formu, ale v této knize mi to vůbec nevadilo, naopak. Na knize je také znát, že autor je velký fanoušek Jaroslava Haška, protože se nese v podobném duchu jako Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka.
Kniha je velmi čtivá, nemohla jsem se od ní odtrhnout a těch čtyři sta stránek mi uteklo opravdu rychle, prostě jsem četla a najednou jsem zjistila, že jsem na konci. Kdybych si měla vybrat, která dějová linka mě bavila více, vybrala bych si tu v minulosti, ale ani linka v přítomnosti není k zahození a za tou v minulosti zaostává opravdu jen o kousek.
S Alanem vlastně procestujeme téměř celý svět. Nikde jsem nenašla nesrovnalosti ohledně zvyků dané země a chování lidí v ní, ale zase autor se tímhle přespříliš nezabýval. Autor také uměl velmi dobře vypíchnout charakteristické vlastnosti jednotlivých národů a udělat si z nich legraci.
Alan je v mnoha ohledech podobný například přávě Švejkovi či Járu Cimrmanovi. Jeho pohled na svět je poměrně jedinečný. Je svéhlavý, politika ho nezajímá ani v nejmenším, a proto se klidně může přátelit jak s prezidentem Trumanem, tak i Mao Ce Tungem, nebo může zajít na večeři se Stalinem. Snaží se být nekonfliktní, a přesto se to kolem něj konflikty jen hemží. Nemá skoro žádné vzdělání, a přesto je chytřejší než většina světových vůdců a dokáže vyrobit atomovou bombu, ačkoliv nedokončil ani základní školu. S Alanem se prostě nebudete ani chvíli nudit. Ani ostatní postavy nejsou nepodstatné, každá je něčím zajímavá a každá paroduje určitý typ lidí. Pravda, všechny postavy jsou trochu ploché, ale Stoletý stařík přeci není psychologický román, takže jsem se tím vůbec nezaobírala.
Abych to tak shrnula, pokud máte náladu na něco nenáročnějšího, u čeho se dobře pobavíte a budete moct na chvíli vypnout, Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel je výborná volba.
Hodnocení:85%
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aya Evans Aya Evans | Web | 9. února 2013 v 14:04 | Reagovat

Tak to zní dost zajímavě. :) Hodně mě to zaujalo, ale přece jen mám radši zatím jiné žánry. ^^

2 Klarinqa Klarinqa | E-mail | Web | 9. února 2013 v 16:04 | Reagovat

Ta knířka se zdá opravdu zajímavá. I když je faktem že historie není mojí silnou stránkou a moc se o ni nezajímá, tohle by mě k ní nejspíše mohlo trošku oklikou přivést :) No asi se podívám do knihovny jestli ji mají :D I když mi to tak trošičku *ohledně vypichování charakterů zemí a následného "zesměšnění" * připomíná Hetalii :D

3 Tomasso Calvera Tomasso Calvera | 30. července 2013 v 9:21 | Reagovat

Nevím, co vede tuto dámu nebo slečnu ke psaní recenzí. Ale začít tím, jak se barevně vyjímá v její knihovně už předesílá, co bude obsahem této "recenze". Madam, zkuste se zamyslet nad skutečným přesahem této knihy a třeba i nad faktem, že i když se jedná o románovou prvotinu, není pan Jonasson ve svých 52 letech žádným literárním začátečníkem, jak ho prezentujete. A jméno Alan - které je v knize na každé stránce cca 5x - se ve švédské verzi píše s jedním "L". Tak prosím čtěte pozorně a važte slova, nebo recenzí raději zanechte.

4 Sara Whitney Sara Whitney | Web | 30. července 2013 v 11:04 | Reagovat

[3]:: Dobrý den, děkuji za vaši zpětnou vazbu, které si, stejně jako všech ostatních, velmi vážím. Preferuji označení slečna, jelikož je mi pouze patnáct.
"Recenze" píšu, protože mě to baví, chci se podělit o svůj názor s ostatními, protože v mém okolí není příliš lidí, kteří by vůbec vzali knihu do ruky. Prostřednictvím psaní bych chtěla upozornit ostatní na knihy, které mě zaujaly, které se mi líbily.
Recenze, ač jedním z novinových útvarů, může být značně subjektivní a mohou se do ní promítnout osobní pocity, takže myslím, že napsat, že se mi líbí grafická úprava knihy, není až takový zločin. Navíc tento faktor také na něco ukazuje, a to na to, jak si dává nakladatelství s jejím vydáním záležet.
Možná vám to tak vyznělo, ale pouze jsem napsala, že je to autorova prvotina a že bych to, nevědět to, nepoznala. Nikdy jsem nenapsala, že je literárním začátečníkem. Jsem si dobře vědoma toho, že před tím, než začal psát, pracoval jako novinář, takže v tomto oboru chodit umí. Myslím si ale, že ne každý novinář může být spisovatelem a naopak. U pana Jonassona to ale naštěstí neplatí.
Allan je v článku psán se dvěma l, vycházela jsem z anotace, kde je psán stejně, v knize ale, jak jste správně podotkl, je psán pouze s jedním. Děkuji za upozornění, hned to opravím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama