Posel - recenze

23. února 2013 v 16:07 | Sara Whitney |  Knihy
Název:Posel (originál - The Messenger)
Autor:Markus Zusak
Přeložila:Lucie Simerová
Nakladatelství:Argo
Rok vydání:2012
Počet stran:352
Žánr:román
Oficiální anotace:
Představte si, že vám jednoho dne začnou do dopisní schránky chodit hrací karty se zašifrovanými úkoly - máte vstoupit do života úplně cizím lidem a najít způsob, jak jim pomoci v jejich nelehkém osudu. Nevíte, kdo vám karty posílá ani proč si vybral zrovna vás. Jasné je jenom to, že ví o každém vašem kroku a nenechá vás na pokoji, dokud sám nebude chtít přestat. Má vás zkrátka v hrsti. Přesně v této situaci se ocitá Ed Kennedy, devatenáctiletý taxikář, který až doposud dělil svůj čas mezi kamarády Marva, Ritchieho a Audrey (do které je beznadějně zamilovaný), věrného psa Portýra, hraní karet a svou práci a má pocit, že se už na nic dalšího nezmůže.
Ed na svých záchranných misích schytá spoustu bizarních výprasků, ale s každým úkolem roste jeho schopnost poradit si se vším sám a také vědomí, co musí udělat, aby jeho život za něco stál.
Obsah:
Ed Kennedy je typický maloměstský obyvatel, žije si ve své boudě s věrným psem Portýrem a jeho dny vyplňují pouze práce, která ho ale nenaplňuje, povalování na kanapi a hraní karet s kamarády, jež jsou podobně beznadějní jako on. Ed cítí, že by chtěl něco víc, ale neví, jak toho dosáhnout a ani se mu do toho nijak zvlášť nechce, je to moc práce.
Jednoho dne se ale stane přímým aktérem přepadení v místní bance a nějakým podivným způsobem i jeho hrdinou, když se mu podaří zastavit lupiče na útěku. Dokonce se objeví i v novinách. Tím ale jeho dobrodružství nekončí, tohle je teprve jeho začátek. Po tom, co se stalo v bance, mu do schránky jednoho večera přijde hrací karta s adresami a pokyny. Ed musí těm lidem, co na daných adresách žijí, nějak pomoci. Stává se poslem, i když nedobrovolně, protože daná osoba ho má v hrsti. Jednou kartou to ale nekončí...
Kdo za tím vlastně stojí? A proč si vlastně vybral Eda, který v životě nikdy nic nedokázal, aby těm lidem pomohl? Může to vůbec dokázat?
Vlastní názor:
Jsem ráda, že se mi dříve dostala do ruky Zusakova první kniha - Posel, a až nyní jsem si půjčila i Zlodějku knih, protože jak jsem zjistila, kdybych je četla v opačném pořadí, byla bych spíše zklamaná, že nedosáhl kvalit Zlodějky, takhle je to přesně naopak. Kniha mne opravdu nadchla a donutila mne se i zamyslet nad mnoha věcmi a já se nemůžu dočkat, až si rozečtu i Zlodějku, protože podle recenzí má být ještě o dost lepší než Posel.
Obálka knihy je jednoduchá a poměrně strohá, ale mě zaujala, jen co jsem jí poprvé spatřila. Skrývá totiž v sobě příslib napětí a dobrodružství. Navíc tahle kniha nepotřebuje složitou obálku, aby navnadila, její obsah to hravě zvládne sám.
Příběh, který autor stvořil, je poměrně uvěřitelný a myslím si, že by se to mohlo stát komukoliv z nás, kdokoliv z nás by se mohl stát poslem, který lidem v nouzi doručuje poselství a zároveň přináší naději. Co se mi líbilo, bylo to, že autor dokázal velmi dobře skloubit jakousi detektivní linku plnou napětí s druhou, téměř až filozofickou linkou, která se nenápadně a nenásilně vine celým příběhem.
Konec knihy je poměrně předvídatelný a myslím si, že nejenom já jsem ho odhadla již několik stran dopředu, ale v tomto případě mi to vůbec nevadilo. U téhle knihy totiž ani příliš nejde o to, jak to dopadne, ale jde především o cestu, jak se k tomu konci náš hlavní hrdina propracuje a co si těsně před koncem a na konci uvědomí. Jde o to, že konečně najde sám sebe a začne být spokojený se svým životem.
Co mě ale trochu mrzelo, bylo, že nakonec detektivní linka zmizela do ztracena a autorovo vysvětlení mi nepřišlo tak úplně uspokojivé, čekala jsem, že to nakonec bude mnohem promyšlenější a ejhle, ono nebylo, ale i tak musím říct, že mi to zas až tak nevadilo, protože vysvětlení alespoň nebylo přitažené za vlasy a já nemusela kroutit hlavou, co se proboha stalo. Dávalo smysl, ale prostě jsem jen čekala něco víc a ono to nepřišlo.
Markus Zusak píše v krátkých a úderých větách, které umocňují napětí a dělají knihu ještě napínavější. Jeho styl psaní se mi moc líbil a neměla jsem s ním problém ani jedinou stranu knihy, která se četla téměř sama. Najednou jsem byla na konci a říkala jsem si, proč kniha nemohla být ještě delší.
Co se mi ale už tolik nelíbilo, bylo to, že překladatelka se rozhodla celou knihu převést do nespisovného jazyka, přestože originál je napsán naprosto spisovným jazykem. Nesedělo mi k Edovi, který byl jinak sečtělý a poměrně chytrý, aby mluvil takhle. Po chvíli mi to už sice nevadilo tolik jako na začátku, ale až do konce knihy jsem si na to úplně nezvykla.
Ed byl velmi sympatický hlavní hrdina, sice mi chvíli trvalo, než jsem si na něj a jeho způsob vyprávění zvykla, ale jakmile se tak stalo, velmi jsem si ho oblíbila a opravdu jsem mu držela palce jak při každém úkolu, tak i v jeho snažení o svou kamarádku Audrey, u které by chtěl, aby se stala něčím víc.
Asi největším překvapením celé knihy byl pro mě osud Marva, který mne, dalo by se říct, že i šokoval, protože to jsem opravdu ani v nejmenším nečekala. Myslela jsem si, že Marv byl obyčejný kluk, který byl tak trochu skrblík a on přitom tajil takovou spoustu věcí. Další Edův kamarád - Richie, mě naopak nepřekvapil vůbec, protože bylo naprosto jasné, co ho trápí, ale i přesto jsem si jeho příběh užila, tak jako příběhy dalších lidí, s kterými se Ed v průběhu příběhu setkal. Musím říct, že nebyl ani jediný, který by mne nebavil, některé byly lepší, zajímavější či dojemnější než jiné, ale žádný nebyl otravný nebo nudný a každý v sobě nesl určitou myšlenku, která stála za zamyšlení.
Abych to tak shrnula, pokud tohohle autora neznáte, měli byste to co nejrychleji napravit, jelikož jeho knihy jsou úžasné a opravdu za vaši pozornost stojí a já doufám, že Posel a Zlodějka jsou jen začátkem a že nás překvapí dalšími knihami, které budou ještě úžasnější.
Hodnocení:90%
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aya Evans Aya Evans | Web | 24. února 2013 v 10:30 | Reagovat

Tak to je zajímavý, líbí se mi i obálka. :) :D

2 Alliade Chiaki Sheppetsu Alliade Chiaki Sheppetsu | Web | 24. února 2013 v 13:43 | Reagovat

to vypadá na docela dobrou knihu, to kdyby mi někdo začal posílat karty, tak bych to ignorovala, ale kdyby se to pak začalo posílat až moc často, tak bych s tím něco musela udělat, každopádně bych takovéto úkoly dělat nemohla, ne pro stydlivého člověka jako mě xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama