Ano Hana - recenze

10. prosince 2011 v 11:58 | Sara Whitney |  Anime
Název:Ano Hi Mita Hana no Namae wo Bokutachi wa Mada Shiranai
Počet dílů:11
Rok vydání:2011
Žánr:drama, ze života
Obsah:
Bylo nebylo šest kamarádů, kteří si spolu hrávali a zdálo se, že jsou nerozluční. Pak ale jeden z nich umřel - děvčátko jménem Menma (Meiko), nosící neustále své bílé šaty s mašlí, a parta se rozpadla. Náš hlavní hrdina - Jintan - se potom uzavřel do svého vlastního světa, přestal chodit do školy, vlastně vůbec vycházet z domu. Takhle to pokračovalo dlouho, ale jednoho dne se to děvče znovu objevilo, ne živé ale jako duch či halucinace, u něj doma s jakýmsi přáním.
Bohužel samo zapomnělo, co to vlastně je, jen si pamatuje, že se jí musí splnit, aby mohla pryč, do nebe. Jintan se jí tedy toto přání snaží splnit na vlastní pěst, ale nedaří se mu to. Uvědomí si, že je nutné vyhledat zbytek party, jíž býval vůdcem a společně se pokusit splnit její přání.
Ale není to vůbec jednoduché, v první řadě mu nikdo nevěří, že Menma je tady, jelikož ji vidí jenom on, a také se zdá, že všichni se změnili tak moc, že nebudou schopni spolupracovat. To ale nejsou jediné problémy, jelikož každý z těch pěti si z minulosti nese nějakou křivdu, nějaký další problém nějak s Menmou související.
Ale podaři se jim přes veškeré tyto potíže splnit Menmě její přání, nebo bude nucena bloudit v normálním světě navždy ? A co to vlastně je za přání ?
Vlastní názor:
Na toto anime existují dva rozdílné názory. Jedněm se toto anime nelíbí a považují ho za prostoduché a lacinně útočící na city, druzí si ho zamilovali. Možná právě pro jeho atmosféru, kouzlo, melancholii. Já jsem zastáncem druhého názoru, anime se mi velmi líbilo a abych přiznala barvu, u posledního dílu jsem plakala jako malé děcko, přestože jsem tušila, jak to celé dopadne. Anime se mi líbilo možná právě kvůli té melancholii a atmosféře děských přátelsví, která jsou někdy velmi křehká.
Co se týče děje, dalo se odhadnout dopředu, co se bude dít dál, ale o tom to není. Tohle anime je především o té atmosféře, jedinečném kouzlu a psychologii. I tak mě ale některé věci opravdu překvapily, protože bych je ani v nejmenší nečekala, a jen jsem zírala na obrazovku a říkala si, no páni. Je pravda, že poslední díl byl až přespříliš emocionální a občas mi to přišlo už trochu moc, ale na druhou stranu to dokážu pochopit, nikdo z nich se s tím nedokázal smířit, navíc, když se to dělo již podruhé, muselo to být opravdu těžké.
Postavy patří k jedněm z nejreálnějších, jaké se dají v anime spatřit. Jsou různorodé, mají odlišné vlastnosti a charaktery a pro své chování mají oprávněné důvody. Já osobně jsem si asi nejvíce oblíbila Jintu a Tsurumi a z nějakého nepochopitelného důvodu jsem měla ráda i Atsumua. Ale nakonec jsem si oblíbila i Narumi. Meiko mi zpočátku také přišla otravná, ale ona navždy zastydla v dětském věku, takže jí to nemůžeme vyčítat. Bravo, postavy jsou jedním z dalších pilířů tohoto anime!
Opening a ending nepatří k úplné špičce, ale k tomuto anime se naprosto perfektně hodí. A i já jsem se přistihla, jak se někde v půlce anime pohupuju do rytmu openingu. Taktéž klavírní podkres děje byl brilantní a stupňoval dramatické chvíle.
Kresba byla opravdu pěkná, melancholická, velmi dobře seděla k anime, a moderní, animace taktéž, minimum statických záběrů, všechno dohromady pěkně ladilo. Byla jsem opravdu spokojená.
Abych to tak shrnula, tohle anime není pro každého. Nejde tam hlavně o děj, i když ten je také důležitý, nenajdete tam přespříliš akce, jde totiž o psychologii postav, o to proč se chovají, jak se chovají, jak se vyrovnávají se ztrátou a také o atmosféru. Pokud si tohle uvědomíte, anime vás chytne, a dokud ho nedokoukáte, tak nepustí.
Hodnocení:85%
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aori Anne Jeagerjaques Aori Anne Jeagerjaques | Web | 17. prosince 2011 v 8:51 | Reagovat

vypadá zajímavě

2 Destel Destel | Web | 6. června 2012 v 23:20 | Reagovat

Já jsem také toho druhého názoru, ale přesto je na tom prvním něco pravdy. Sice jsem si ho užila, ale s těmi posledními scénami to už potom bylo moc. Brečela jsem u toho jako kráva, ale přece jenom se mohlo trochu ubrat a skončit to trochu méně emocionálně... myslím, že by pak bylo více lidí, kteří by to anime hodnotilo mnohem lépe.
Opening jsem si zamilovala. Ze začátku mě to dost otravovalo, ale když se do toho člověk zaposlouchal... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama