Kaligrafie

13. listopadu 2011 v 10:51 | Sara Whitney |  Japonsko
Základní informace:
Kaligrafie jako taková není pouze doménou Japonska. Je rozšířena téměř ve všech zemích Dálného východu, zejména v Číně. Avšak dejte si pozor, abyste kaligrafii nezaměňovali s krasopisem, jelikož se jedná o něco víc, je to jeden ze směrů lidského umění, který si získal mnoho obdivovatelů. Na Západě se často kaligrafie spojovala s odnoží buddhismu - Zenem, ale ve skutečnosti spolu tyto dvě věci vůbec nemusí souviset.
V Japonsku se tímto uměním zabývájí desetitisíce uchazečů (lidí) a stále jich přibývá. Popularitu si umění kaligrafie získává i za hranicemi Japonska, a to téměř po celém světě, Česká republika samozřejmě není výjimkou.
V Japonsku se v Tokiu n jiných městech konají soutěže v tvorbě kaligrafie. Ty jsou často pořádány při příležitosti oslav nového roku.
Kaligrafie je jakýmsi obrazem jejího tvůrce, u které se obzvlášť cení uvolněný rukopis. Pro psaní se využívají štětce a tuš, ta se předem připravuje velmi pečlivým třením tušového kamene. Tato činnost by se dala přirovnat k jakémusi obřadu, který je přípravou k dobrému duševnímu rozpoložení tvůrce. Samotné kreslení vyžaduje mít za sebou mnoho perné práce, aby ruka získala potřebnou lehkost a jistotu v psaní. Student kaligrafie musí léta cvičit, aby získal takový stupeň dovednosti.
Texty kaligrafií se zásadně píší ve sloupcích shora dolů, to umožňuje vzájemné spojování jednotlivých znaků v téměř jeden pohyb, jednu čáru. K tvorbě kalirafie se používají znaky kandži nebo hiragana. Katakana jako taková se při kreslení kaligrafií nepoužívá. Myslím, že je to možná z důvodu přílišné hranatosti a jednoduchosti katakany.
Historie kaligrafie (šodó):
Až do první poloviny tohoto století se čínské, japonské a korejské znaky psaly skoro výlučně štětcem. Díky tomu si kaligrafie (šodó) zachovala svůj význam a ještě dnes se znaky tradičně štětcem píší. Hlavním důvodem jsou jemné detaily, které jsou perem či tužkou nenapodobitelné.
Různých kaligrafických stylů existuje nepřeberné množství, základních je ovšem pět. První dva, tenšo a reišo, napodobují způsoby psaní znaků v minulosti. Moderní a nejčastěji používané styly jsou kaišo, gjóšo a sóšo. Jen velice málo japonců je schopno přečíst znaky nakreslené v abstraktním stylu sóšo.
Techniky kaligrafie (šodó):
Po opatření nezbytného materiálu a nástrojů - štětce fude, třecího kamene suzuri, tyčinky třecí tuše sumi a papíru waši, nastává stejné úsilí jako v případě všech disciplín bojových umění - neúnavné opakování stejných pohybů. List papíru se stává vaším dódžó, důležitá je správná pozice těla, dýchání v harmonii s pohybem a naprostá koncentrace. Nejjemnější kaligrafické pohyby musí vycházet z boků, nikdy nejsou prováděny pouhým pohybem zápěstí...
Tenšo - symbolizuje styl prvních znaků rytých do kostí a do bronzových předmětů. Je stylem nejstarším a obrazově nejbližším původní myšlence. Používá se hlavně na pečetě nebo razítka.
Reišo - reprodukuje styl psaní předchůdcem dnešního štětce - kouskem seříznutého bambusu. Čáry jsou slavnostní, protažené.
Kaišo - vykresluje všechny charakteristické prvky znaku čárku po čárce, aniž by tyto prvky spojoval. V kaligrafii jde o stadium kógeiko.
Gjóšo - tzv. tekutý styl. Charakteristické prvky znaku spojuje a zjednodušuje. Tahy jsou spojené, plynulé a je jich méně. Jde o stadium džijúgeiko.
Sóšo - tzv. trávový styl. Vykresluje pouze základní prvky, extrakt znaku, a tím dovádí zjednodušení až do extrému. Z tahů štětce vysvítá jen esence znaku. Jde o stadium abstraktní, blízké mistrovství.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Amia Amia | Web | 19. září 2014 v 23:40 | Reagovat

Vážně jich je pět? Až tak?
Hele, kde na tyhle ěci vlastně vůbec chodíš? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama