Gejša

12. listopadu 2011 v 18:10 | Sara Whitney |  Japonsko
Gejša (芸者)
Je slovo pocházející z japonštiny označující profesionální společnici.
Původ názvu:
Gejša pochází ze slova "gej"- "umění", a "sha", které znamená "přítomnost" (ve smyslu bytí) nebo "společnost" (ve smyslu doprovodu). Slovo gejša tedy znamená přítomnost umění, doprovod umělkyně. Encyklopedické definice často uvádějí, že se jedná o krásnou a inteligentní ženu, jejímž hlavním posláním je bavit muže. Gejša má za úkol muže bavit ve společnosti tancem, zpěvem či jiným uměním. Patří mezi typický a neodmyslitelný symbol Japonska.
Historie:
Překvapivé je, že prvními gejšami byli muži, kteří bavili návštěvníky nočních klubů zpěvem a hrou na šamisen (třístrunná loutna). Pak je ale v roce 1750 zahlédla tokijská dívka Kikuya.Zpívající pánové se jí tak zalíbili, že se rozhodla, že tuto práci zkusí také. A měla úspěch ! Za několik let se takto živily stovky slečen. Mužským gejšám začalo hrozit, že kvůli půvabným dívkám v překrásných vyšívaných kimonech přijdou o zákazníky. To se také stalo v roce 1800, kdy gejšu dělaly pouze dívky.
Vzhled:
Obličej a šíji si gejši natíraly jakousi bílou směsí rozmíchané s vodou. Natíraly si celý obličej a krk, vždy však nechávaly na okrajích (u vlasů) nepatrný kus nenabarvené kůže, aby daly najevo že je barva jen ,,maska". Muže vzrušovalo vidět pravou tvář gejši.
Obočí a oční linky si gejšy zvýraznily černým ohořelým kusem dřeva, rty přetřely rudou pigmentovou směsí. Ke kadeřníkovi se chodilo jednou za týden a do vlasů se vtíral horký vosk, aby účes držel. Gejši-učednice (maiko) nosily drdol zvaný momoware ("rozpůlená broskev") s červenou stuhou uprostřed.
Výchova:
Výchova budoucí gejši začíná v útlém věku, někdy i v pěti letech. Již tehdy se tato děvčátka začínají učit tančit, zpívat, příjemně hovořit a studují i umění čajového obřadu, aranžování květin (ikebany), kaligrafie a dalších tradičních japonských umění.

Dorůstající dívky se pak stávají nejdříve "učednicemi", které se tradičně nazývají v Tokiu Hangjoku a v Kjótu Maikó (tančící dívka). Teprve po jisté době učení se mohou stát pravými gejšami. Gejšami se dívky často stávaly proto, že je prodali nemajetní rodiče nebo proto, že je opustil manžel. Jiné byly dcerou gejši, případně prostitutky.
Maiko (učednice):
Mnoha Evropanům připadá, že gejša a učednice maiko vypadají stejně. Rozdíly mezi nimi ale jsou - v oblékání i líčení. Mladší maiko je vždycky více nazdobená, protože Japonci věří, že její krása zamaskuje chyby v jejím tanci a zpěvu. Nosí již výše zmiňovaný účes, kterému se pro jeho zvláštní tvar přezdívá rozpůlená broskev, a v něm mnoho visících ozdob.
Její kimono je barevné jako lízátko a pás obi, který ho přetíná, má vzadu cíp až na zem. Maiko také nosí u krku červený límeček, který vymění za bílý, když se stane gejšou.
Způsob líčení také prozradí, kolik let se už maiko učí na gejšu:když pracuje jeden rok, smí si rtěnkou malovat pouze dolní ret.
Spousta maiko se nemůže dočkat doby, kdy z nich budou gejši. Možná také proto, že po složení těžkých zkoušek, kterým se trefně říká výměna límečku, si můžou dělat, co chtějí. Dokonce se odstěhovat z okije (dřevěné domky, ve kterých bydlí pouze gejši),nebo mít vlastního danna ! To je bohatý muž, který jim zaplatí, na co si ukážou. Mají ho ale pouze ty nejkrásnější nebo nejtalentovanější gejši. Ostatní si bohužel musejí své potřeby kupovat samy.
Význam:
V západním světě se stalo slovo gejša synonymem japonské prostitutky. Tuto pomluvu ale mají na svědomí američtí vojáci, kteří se dostali do země během 2.světové války. Tehdy se totiž japonské prostitutky oiran začaly oblékat podobně jako gejši, aby tak vydělaly více peněz. Oiran se přitom daly snadno poznat. Měly červená kimona s mašlí vepředu (a ne vzadu) a z vlasů jim trčely jehlice. Když je klient rozzlobil, jednu vytáhly a bodly ho.
Z toho důvodu také nebylo povolání gejši zakázáno v roce 1957, kdy byla zakázána prostituce. Hlavním úkolem gejši bylo bavit, hrát na tradiční strunný nástroj šamisen či připravovat čaj. Nejúspěšnější gejši byly vždy dobré tanečnice.
Spatřit gejšu na ulici japonského města je však téměř nemožné, a pokud se to podaří, většinou se jedná o převlečenou japonskou školačku, která se nechá fotografovat davy turistů. Pravé gejši jsou příliš zaměstnané v čajovnách, než aby měly čas se věnovat turistům.
Současnost:
V současnosti jsou zákazníky gejš převážně politici, obchodníci a šéfové podsvětí. Gejši mají za úkol konverzovat s hosty, tančit, zpívat, lichotit. Účet přichází poštou za několik dnů a při pěti hostech dosahuje kolem milionu jenů (několik set tisíc korun). Gejši bývají také najímány na důležitá obchodní jednání a schůze, aby jim dodaly lesku a účastníkům pocit luxusu. Pro samotné muže představuje gejša jejich úspěch. Gejša je mužovou důvěrnicí i komplicem.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Amia Amia | Web | 19. září 2014 v 23:36 | Reagovat

Maiko, oblečení a pár dalších věcí jsem pochytila z filmu Gejša, ale zbytek jsem nevěděla. Třeba celou historii, hlavně tu o mužích. Moc pěkné.
A hezky zpracované

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama